Polochodec

Babeta nejede, Babeta chodí! 

Neuvěřitelné se stává skutečností. Po váhavých mini krůčcích od jedné opory ke druhé nám už minulý týden ukázala beta testovací verzi chůze v šesti odhodlaných krocích, jejichž památce budiž věnována hrdá samolepka v kalendáři. Po šestidenním oddechu se dnes do toho obula naplno, ačkoli stále bez obutí, a tomu, co celé odpoledne prováděla, už se opravdu dá férově říkat chůze. Uvidíme, jestli si udrží laťku nebo bude následovat oddych.

Babeťák to tak prožíval, že ho musela krotit a sama jsem se z toho zapomněla dojmout. 

Dojímat se nestíhám, trnout ano. Zábava číslo jedna jsou teď kovové předměty, hlavně klíče. Kastelánka má potřebu neustále nějaké třímat, respektive ožužlávat, a v kombinaci s kymácivou chůzí mi způsobuje infarktové stavy. Blízké setkání babetího nosu s padající plechovkou fazolí z minulého týdne mi komplikuje spánek do teď. Naštěstí nos funguje dál v žádaném tvaru a fazole jsme ztrestali sežráním. 

Debordelizace

Sláva každému deštivému dnu! Po ránu s Babetou vybereme nějaký časem zapomenutý kout našeho obydlí a kramaříme. Tedy debordelizujeme. 

Já vytahuju poklady, ona nadšením neví, co nacpat do pusy dřív. 

Já třídím, ona přetřizuje. 

Já vyhazuju, ona rovnou likviduje. 

Já uklízím, ona řve, že jí to beru. 

Já stále ještě uklízím a ona spí. 

Jestli nám to za to stojí :) 

Marie Kondo by nad námi zlomila hůl, ale každý pytel v kontejneru se počítá, no ne? 

Zubky a móresy

Babetě přibyla v úsměvu čtvrtá perlička a já si můžu zase oddechnout. Už je zase zlatíčko a navíc symetrické. 

Jedna z mála věcí, díky kterým vešlo do historie mé rodné městečko, je i úsloví, že se k nám chodilo "na móresy". Ve druhé polovině 16. století zde stála škola Jednoty bratrské a mladíci panských rodů, jakož i nadaní mládenci z lidu, se sem sjížděli řemesla, umění, modlitby i vybrané chování studovati. A protože jsme lidé kulturní, na dobré móresy tu dbáme stále, tak mě babička nedávno zarazila ve vyprávění, když jsem jí s jistou hrdostí v hlase sdělovala, jaké komplimenty sklízí Babetuška od Španělů. Z jejích modrých očí jsou u vytržení a halasně pějí ódy na její krásu. A to je právě kámen úrazu, že je někdo krásný, to se totiž podle dobrých móresů a mojí babičky neříká. Můžeme si to myslet, špitnout si to mezi sebou, nahlas ale radši ne. Španělé u nás na móresech nebyli, takže těm budiž odpuštěno :) Za mě moc hezká připomínka hodnot, na které dnes rádi zapomínáme, nemyslíte? 

Takže já teď jdu té svojí čtyřzubé holčičce úplně potichounku špitnout, že pro mě je ta nejkrásnější na světě. Vy se mějte a na móresy dbejte. 

Láska vůkol

Aneb jak se bránit můžu, jsem cílová skupina..

Brzy ráno na záchodě sjíždím instagram. Spolu s myšlenkou, že ochutnávka teplé buchty včera večer nebyl dobrej nápad, mi trkne, co se to dnes slaví . To je lásky! Jasně, že instagram je blbost. Valentýn je taky blbost. Ale když není do čeho píchnout, obojí se hodí :)

Láska je šílený téma a tak o něm vlastně psát nechci. Nebudem se přece na Valoša zbytečně dojímat. Stačí, když se budeme tiše dmout pýchou nad těmi našimi milovanými, velkými i malými. 

Nosy dolů! Voní buchta. Asi pomalu přicházím na to, jak skvělý pocit to je, když tomu malému zázraku chutná. Juch! Co jí dát a co jí nedat samozřejmě stále řeším, ale snažím se z toho nedělat velké téma. Zásadně neiklinuju k žádným stravovacím extremismům, spoléhám na svůj rozum i smysly. Jo a vařím s láskou, o té to stejně celé je. 

Milujte se cele a slavte, co chcete :) 

Na saních

U sousedů na Slovensku

V pondělí si byl Babeťák jistý, že ve čtvrtek jedeme. Ve středu už ne, ale stejně jsem v noci aspoň základ zabalila. Ve čtvrtek volal, že následujících 24 hodin v práci je opravdu zásadních, takže nejedeme. Pomalu jsem vybalila a zavolala do hotelu. 

"Storno je v tuhle chvíli už sto procent ceny pobytu, opravdu si to nerozmyslíte?" * řečeno po slovensky milým recepčním

"A tak to my si to teda ještě rozmyslíme..." * řečeno mnou, zatímco se mi roztáčejí panenky jako strýčku Skrblíkovi

"Tati, co děláte s mamkou o víkendu?" 

"A tak nás s Babetou můžete tak za hodinu nabrat a pojedeme s váma? Babeťák pak přijede v pátek večer." 

Babeťák: "Eeee..."

Skrblík: "Je to zaplacené."

Babeťák: "Tak jo."

"Tak nás nakonec přijede pět místo tří. A přijedeme až po desáté večer, nevadí?"

"Nevadí, recepce už bude zavřená, ale klíče Vám necháme za oknem." * řečeno po slovensky milým recepčním

Taťka v autě po dvou hodinách jízdy, "Tos ten hotel musela vybrat tak daleko?"

"Podle svých kritérií jsem filtrovala celé Slovensko"

Taťka: "Tak to jsem rád, že nejedeme do Popradu" 

"Báječné to bylo." :)