Procinkaný víkend

Babeťák je kecka, to už víme :) Každý rok se do března pravidelně dušuje, že letos na narozeniny opravdu nic nechce, a v dubnu už má seznam, kterým nás všechny nenásilně organizuje. Ještěže ho všichni milujeme :) 

Letos jsem to byla já, kdo přišel s myšlenkou pořídit si celá rodina kola. Náš plánovaný bytový přesun se uskuteční z aktuálních kopců (které bych neušlapala, stačil mi bruslařský experiment před třemi lety - až mě uvidíte, na ten se mě určitě zeptejte, heslo: "Sáblíková hadr") na mou rodnou širokodalekou rovinu (tam to dáme, kolo i brusle). Babeťák se pro tuhle myšlenku okamžitě nadchnul (trochu jsem s tím počítala, Babeťák je nadšený realizátor většiny mých nápadů, jak ten se umí nadchnout!) a, jelikož je to kecka, hned si zorganizoval příbuzné, že letos teda určitě potřebuje helmu, cyklovýbavu a stylový cykloobleček. Co vám budu povídat, všechno je doma. Kromě kola, to jsme si rozmysleli :) Teda, rozmysleli jsme si, že samotný kolonákup odložíme. Termín stěhování se nám posouvá, cyklosezonu v nové destinaci docela určitě nestihneme a do té doby ho nemáme kam dát. A stejně se ještě musíme dohodnout, kdo bude mít na kole sedátko pro Babetu :)

Narozeniny za rohem a bylo potřeba vytasit se s plánem B. Mini wellness pobyt pro všechny tři, zastávka v Rožnově na oslavu vyhánění oveček na pastvu, teplá voda, masáž pro oslavence, zase teplá voda a zpátky domů, kde čekal malý dárek. Všechno v pravidelných intervalech proloženo výborným jídlem, příležitostným spánkem a neustálým cinkotem zvonečku, který Babeta dostala na krk u kovářského dědečka ve skanzenu. 

Rozcuchaná narozeninová trojpusa na dudlík :)

Jarně domácí

Návrat na studenou Moravu mi způsobuje jarní déjà vu. Jako bych si jedno jaro už odžila ve Španělsku (za duben se nám tam vystřídalo na duben nevídaně povedené počasí, kdy jsme začínali v bundách a končili téměř v plavkách) a proti proudu času přijela na začátek druhého jara tady. Takové babetí double jaro, proti kterému nic nenamítám, vrstvení nám sluší :) 

Když máme Babeťáka v trapu, necháváme se hýčkat většinu času u DP (domácích prarodičů). Asistujeme při plnění agrotechnických lhůt na zahradě, opékáme špekáčky v kolečkách, v rámci posilování rodokmenu navštěvujeme prababičky, pradědečka i nově vylíhnutou prasestřenici, honíme bubliny z bublifuku a celkově si lebedíme. Babeta se každým dnem zlepšuje v zásadní jarní disciplíně, rozfoukávání semínek pampelišek. Pořídili jsme odrážedlo, které nám Babeta zatím sveřepě odmítá. Poprvé jsme taky prubli populární mateřský dvojboj, dítě v kočárku a maminka na bruslích a myslím, že ne naposled, i když s ruční brzdou (nebo s evakuačním katapultem) bych se cítila jistější. 

Třeťokvětnová

Prvomájovou jsem nestihla, proto vám třeťomájovou posílám jedenáctého... A tak já to mám teď se vším.

Asi jste zaznamenali, že Babeta jede momentálně rytmem zpomaleného filmu. Ráda bych to svedla na jetlag, ten ale asi zrovna ze Španělska nehrozí :) Naštěstí ale umím čarovat s blogodatumy, takže se v průběhu tohoto měsíce určitě tešte na seriálový cestopis měsíce minulého. 

Čím se teda zatím bijem květnem? 

Prádlem. Kolem úhledných kupiček kličkujeme a Babeta mě nešetří a svou snahou o sebekrmení vytvoří denně tři další. 

Školením. Mě teda nikdo neškolí, i když bych si to někdy zasloužila, ale Babeťák jen co přijel, tak zase odjel. 

Bytem. Papíry jsem zavalen. 

Randem. Na ptákoviny si čas najdem :) Byla romantika i kino.

Celkově je ten návrat do reality všedních dní tentokrát těžší, ale Babeta jede i když to drncá :)