Podzimní Babetoviny

Slaměnky u DP

Babeťák nám v průběhu září zmizel za kopec (rozuměj Alpy a ještě kousek) na pracovní týden a domácí víkend, takže my s Babetkou jsme se jaly okupovat mou rodnou hroudu, samozřejmě k neskonalé blaženosti DP (domácích prarodičů). 

Peckoprd

Hned první den u DP slupla Babeta švestku i s peckou (rozrýpala jsem tři víte-co, než jsem ji našla), pak už se pecku naučila hlásit a fandila dědovi v plivu peckou do dálky. On ji ten náš děda učí samé lepší věci. 

Speciální teta

Jelikož z nás do týdne budou svatebčani, ladíme outfity a za tímto účelem navštěvujeme speciální tetu, u které se všichni vyslíkáme. Babeta je nadšená. Speciální teta nás pak obleče, chvilku nás ohrožuje armádou špendlíků a zase svleče. Naposledy oblíknout se musíme samy, v téhle fázi už nadšení Babety bohužel opadá. A protože je naše speciální teta děsně šikovná, budeme coby svatebčani kouzelní, všichni. 

Šampion

Aka náš nový byt - téma blogem naprosto přehlížené přesto reálně okupující většinu mého volného času. Je to těžké. Jako vždy si nejsem úplně jistá co vlastně chci, přestože přesně vím, co nechci. Aspoň mám kde začít. 

Chrup babetí

Těch zubů už je tam tolik, že je na čase mluvit o chrupu a o první návštěvě zubaře. Po týdnu s PP (přímořskými prarodiči) jsem objevila sedmý řezák a včera večer osmý. Čtyři stoličky už má dlouho, sakum prdum mi z toho vychází, že už jsme za půlkou :) 

Čtvrtky

Byli nebyli, jednou čtyři nerozluční kamarádi, kteří spolu prošli peklem... pardon, pubertou. Na všech to zanechalo trvalé (a naprosto legendární) následky. Starší, rozumnější (a celkově si přiznejme povedenější:)) polovina této čtveřice si letos připsala na krk třetí křížek. Mé drahé tři čtvrtky mi vyrazili dech dopolední oslavou v bunkru (kterou nám povolili rodiče), při které jsme předčítali z našich dětských supertajných dopisů, dostala jsem několik nádherných pohádkových knížek a plápolal u toho s láskou (a dvěma lahvemi rumu) pečený jednorožčí dort - třicet svíček je slušný táborák. Odpolední část oslavy pak byla vysoce kulturně obohacující... no a o té večerní bych radši pomlčela :) 

Domácí víkend

Pondělí ráno nás nachytá v deset ráno v pyžamech v posteli. Domácí víkend byl náročný. Babetka rozlepí očka a hned si důležitě postěžuje, že tam tatínek není. Já nestačím ani mrknout a už mám průser, když si Babeta všimne, že jsem jí v noci sundala gumičku z vlasů. Z fáze "divoké vlasy jsou šťastné vlasy" jsme se naráz dostali do "bez palmičky ani ránu" a nejdůležitější na tom je gumička se sovičkou, která dělá bůůů. Teda Babeta dělá bůůů, hůůů jí nějak nejde z pusy a nebo jí připadá málo důrazné. Důraz a zaujetí s jakým ona totiž vypráví a dožaduje se plnění svých požadavků je místy až děsivý. Je to miláček :) 

V pátek večer jsme se rozhodli, že je čas seznámit Babetku s první Disney princeznou a užít si poprvé společnou movie night. K tomuto účelu jsme vybrali nově zfilmovanou Krásku a zvíře. Babetka ji má i jako motiv na jednom tričku, ráda ho nosí a všem ukazuje. Tím neříkám, že by si tyto dva objekty spojila, nebo to v ní nechalo nějaké následky. Skvělé to bylo hlavně pro nás rodiče, že máme i k téhle naší oblíbené aktivitě spolehlivou parťačku. Sice jsme u toho skládali lego a chovali miminko, ale opravdu tam bylo několik momentů, kdy jsme všichni tři sledovali obrazovku se zatajeným dechem nebo společně z jedné misky chroupali křupky. A o tom to je. Až jednou vyrazíme poprvé do kina, to bude teprve něco! Být s Babeťákem v kině, to je něco pokaždé, a co teprve, když tam budou dva takoví - Babeťák je totiž přesně ten typ filmového fanouška v jakého doufá každý producent dětských filmů. Zatímco já jsem na ten jemný, inteligentní a sofistikovaný humor a své pobavení vyjadřuji potlačeným úsměvem se schovanými zuby, Babeťák je na ten... jiný druh humoru :) Někdo si na plátně prdne, krkne, řekne sprosté slovo, praští se do futer, ujede na banánové slupce, to všechno třikrát po sobě? Babeťák se naprosto kácí tak nakažlivým smíchem, že se směje celé kino. 

Poprvé za roky co tu bydlíme se nám podařilo být doma v termínu městských slavností, takže ty jsme si nemohli nechat ujít. V celé sestavě dopoledne a večer vypuštěná maminka s nejlepší sousedkou, kterou bych si nejraději přestěhovala s sebou, přestože ona už má akční plán, kterou stěnu si k nám probourá jen co se odstěhujeme. Bez myšlenek na budoucnost jsme se na náměstí prohopsaly půlnocí s nabitými Circus Brothers a v neděli vzaly holky na hřiště. Prostě víkendová jak má být, no ne? 

Grandevílí oslava

...vznikla úplně náhodou. Myšlenka si začala žít vlastním životem a já už jsem se ji jen do termínu oslavy snažila dohnat. 

To si tak na mě z internetů občas mrkne kytičková čelenka, někdy něžná, někdy grandiózní, ale všechny skvělé. Co s tím? Na hlavu do města bych vypadala jako na hlavu, svatby už jsem měla a další neplánuju a na velkofestivalové akce mě neužije. Na oslavu třicetin by to ale šlo! Nebudu v tom tam ale sama vypadat jako blbec? To by ji museli mít všichni... A už to bylo.

Okvětované ženy byla geniální myšlenka, a aby naši drazí muži nepřišli zkrátka, doplnila ji druhá geniální myšlenka, indiánské čelenky pro naše milé protějšky. Ať se mi na těch fotkách vyjímají. Dokonalým dárkem číslo jedna totiž byl portrétní objektiv a tak jsme ho rovnou zajeli. 

Na čelenky jsem si sice musela dát dvakrát noční, malinko jsem si za ně a na ně zanadávala, ale výsledek předčil má očekávání... no hlavně velikostí :) Pokud se budete do něčeho podobného pouštět taky, myslete na menší květy. Pokud by se vám ale líbili ty moje, jsou k dispozici :) 

Výsluní a šum svistu oslavovaného jsem si nezabrala jen pro sebe, přizvala jsem i Babetku s jejím svátkem. Ten jsem vyhlásila českému kalendáři navzdory, chudák dítě přece nemůže slavit všechno v zimě. Konceptuálně to mám ale promyšlené a souvislosti sedí na historicko-geograficko-rodinném pozadí tak přesně, že být v tom zamotaná i vražda, nevycházel by Poirot z úžasu.