Vydat se nesmělým krokem k dráze blogomamky mi trvalo dlouho. Původní cíl, vypustit mysl od plínek a hovínek do světa víceméně spisovné češtiny, aby se z toho jeden, který je stále sám doma, nezbláznil, se ukázal nejen jako motivačně dostačující ale překvapivě i udržitelný.
S Babetkou to v téměř dvou letech už zdaleka není jen o plínkach (i když kvůli žádanému přechodu k civilizovanějšímu vyprazdňování to vypadá, že je). S ní je prostě prča. Doma spolu nestrádáme, jen se nám děje taková divná věc, že se nám hrozně rychle střídají dny.
Takže teď píšu, fotím a uchovávám drobné momenty, předtím než mi je čas semele a mozek poplete. Třeba to, jak má teď dlouhé vlasy, ze je češeme na palmičku s hůů a po mytí vyžaduje foukání fůů, po kterém se jí zezadu k ofince přidá vlnka, takže má účes na Trumpa. Že potřebuje mít stále aktuální informace o chybějících členech smečky (babi?děda?baf baf?teta?). Že miluje telefonování a nerozlišuje rozdíl mezi klasickým a videohovorem. Že už teď bývá zoufalá, když jí obleču šaty, které ona nechce.
Je děsně společenská, vůbec se nestydí. Volá na pana číšníka mňam mňam, s paní knihovnici (už má vlastní průkazku do knihovny) vede dlouhé debaty, paní prodavačku jedním pohledem ukecá, aby jí vzala na ruce a ona tak dosáhla na pastelky na vyšší polici (pak zahlásí dolů a dík). Když vidí kartonovou krabici, zkušeně konstatuje pán - ví že balíky nám nosí páni, co zvoní na zvonek.
K jídlu potřebuje navíc i potravu duševní, pohádku nebo knihu (miluje Peppa Pig a vehementně se jí dožaduje, nevýchovně většinou podlehnu). Ač mám nervy ze železa, když je toho moc, dokáže mě neuvěřitelně rozčílit, což je mi pak líto. Umí nadšeně spolupracovat stejně jako se trucnout a šprajcnout. Doma chce asistovat se vším a miluje samostatné úkoly (podej mi prosím lopatku a smetáček, jsou v koupelně vedle pračky - a deset vteřin na to slyším, jak zapla pračku - řekla jsem přece pračka, no ne?).
Pořád chce hrát kdeje?-není-tadyje! s čímkoli i sama se sebou a hrozně se u toho řehtá. Někdy zajde za roh a bafne, většinou se ale tak těší, že bafne předtím než se schová. Umí najít stejné obrázky v pexesu, když ho není hodně. Když chce, podaří se jí se vysvléknout z bundy, mikiny a kalhot.
Uff, no je toho strašně moc, co se u nás teď děje. A proč o tom víc nepíšu? Protože taky kromě toho, kolik toho Babeta dělá, toho taky spoustu nedělá. Třeba nespí. Po o, což by se mi hodilo, ale ani večer, kdy by to už jeden od prcka očekával. A protože stěhování - v tom jedeme furt a nejhorší nás ještě čeká - a protože Harry Potter, ale o mně zase příště.
