Procinkaný víkend

Babeťák je kecka, to už víme :) Každý rok se do března pravidelně dušuje, že letos na narozeniny opravdu nic nechce, a v dubnu už má seznam, kterým nás všechny nenásilně organizuje. Ještěže ho všichni milujeme :) 

Letos jsem to byla já, kdo přišel s myšlenkou pořídit si celá rodina kola. Náš plánovaný bytový přesun se uskuteční z aktuálních kopců (které bych neušlapala, stačil mi bruslařský experiment před třemi lety - až mě uvidíte, na ten se mě určitě zeptejte, heslo: "Sáblíková hadr") na mou rodnou širokodalekou rovinu (tam to dáme, kolo i brusle). Babeťák se pro tuhle myšlenku okamžitě nadchnul (trochu jsem s tím počítala, Babeťák je nadšený realizátor většiny mých nápadů, jak ten se umí nadchnout!) a, jelikož je to kecka, hned si zorganizoval příbuzné, že letos teda určitě potřebuje helmu, cyklovýbavu a stylový cykloobleček. Co vám budu povídat, všechno je doma. Kromě kola, to jsme si rozmysleli :) Teda, rozmysleli jsme si, že samotný kolonákup odložíme. Termín stěhování se nám posouvá, cyklosezonu v nové destinaci docela určitě nestihneme a do té doby ho nemáme kam dát. A stejně se ještě musíme dohodnout, kdo bude mít na kole sedátko pro Babetu :)

Narozeniny za rohem a bylo potřeba vytasit se s plánem B. Mini wellness pobyt pro všechny tři, zastávka v Rožnově na oslavu vyhánění oveček na pastvu, teplá voda, masáž pro oslavence, zase teplá voda a zpátky domů, kde čekal malý dárek. Všechno v pravidelných intervalech proloženo výborným jídlem, příležitostným spánkem a neustálým cinkotem zvonečku, který Babeta dostala na krk u kovářského dědečka ve skanzenu. 

Rozcuchaná narozeninová trojpusa na dudlík :)

Jarně domácí

Návrat na studenou Moravu mi způsobuje jarní déjà vu. Jako bych si jedno jaro už odžila ve Španělsku (za duben se nám tam vystřídalo na duben nevídaně povedené počasí, kdy jsme začínali v bundách a končili téměř v plavkách) a proti proudu času přijela na začátek druhého jara tady. Takové babetí double jaro, proti kterému nic nenamítám, vrstvení nám sluší :) 

Když máme Babeťáka v trapu, necháváme se hýčkat většinu času u DP (domácích prarodičů). Asistujeme při plnění agrotechnických lhůt na zahradě, opékáme špekáčky v kolečkách, v rámci posilování rodokmenu navštěvujeme prababičky, pradědečka i nově vylíhnutou prasestřenici, honíme bubliny z bublifuku a celkově si lebedíme. Babeta se každým dnem zlepšuje v zásadní jarní disciplíně, rozfoukávání semínek pampelišek. Pořídili jsme odrážedlo, které nám Babeta zatím sveřepě odmítá. Poprvé jsme taky prubli populární mateřský dvojboj, dítě v kočárku a maminka na bruslích a myslím, že ne naposled, i když s ruční brzdou (nebo s evakuačním katapultem) bych se cítila jistější. 

Třeťokvětnová

Prvomájovou jsem nestihla, proto vám třeťomájovou posílám jedenáctého... A tak já to mám teď se vším.

Asi jste zaznamenali, že Babeta jede momentálně rytmem zpomaleného filmu. Ráda bych to svedla na jetlag, ten ale asi zrovna ze Španělska nehrozí :) Naštěstí ale umím čarovat s blogodatumy, takže se v průběhu tohoto měsíce určitě tešte na seriálový cestopis měsíce minulého. 

Čím se teda zatím bijem květnem? 

Prádlem. Kolem úhledných kupiček kličkujeme a Babeta mě nešetří a svou snahou o sebekrmení vytvoří denně tři další. 

Školením. Mě teda nikdo neškolí, i když bych si to někdy zasloužila, ale Babeťák jen co přijel, tak zase odjel. 

Bytem. Papíry jsem zavalen. 

Randem. Na ptákoviny si čas najdem :) Byla romantika i kino.

Celkově je ten návrat do reality všedních dní tentokrát těžší, ale Babeta jede i když to drncá :) 

Euskadi / Mundaka

Dům nad mořem, levotočivý svět a sůl

Nová vlna právě sbírá sílu, žene se kupředu, pěnou narazí do kamení a zmizí pode mnou, pod naším domem na pilířích. Stojím v okně našeho dočasného Airbnb bytu a radostí tancuju dupáka, to je energie! 

Takhle blízko moře jsem ještě nebydlela. Dům není žádná karibská chajda, na betonových pilířích se tyčí hned čtyři patra. My obýváme byteček úplně dole, pod nohama se nám při přílivu přetahují vlny a při odlivu se ukáže soukromá pláž. Vyjeli jsme si s babetí přímořskou babičkou a je nám fajn. 

Mundaka je pitoreskní městečko na baskickém pobřeží, uvnitř biosférické rezervace Urdaibai. Jeho legendami opředený původ zahrnuje lodě s princeznami, zatímco za jeho dnešní tvář reprezentují spíše opálení, do půl těla vysvlečení, větry ošlehaní muži s velkými... prkny :) Surfaři samozřejmě, toho - mimo-sezonního - času spíše od hlavy po paty v neoprénu. Ani tak to nebyl špatný pohled, co si budem říkat. V Mundace mořské proudy vytváří výjimečný jev, levotočivou vlnu a to rovnou největší, v Evropě určitě a možná i na světě. I když tady si nejsem jistá, jestli už nemluvit v minulém čase, průmyslové úpravy mořského dna zavinily, že dnešní vlny už dávno nedosahují minulé slávy. 

Nevím jestli atmosféra městečka, jak jsme ji zachytili při naší návštěvě my, byl právě stesk po lepších časech nebo jen nabírání dechu před novou sezonou, každopádně působila lehce omšele, starosvětsky bezstarostně až líně a nostalgicky. Kdyby tohle městečko bylo surfař, tak ten divoký typ, který už poznal, že to jde i bez značkových hader, bez bíle natřeného nosu a bez slunečních brýlí. Mělo by prošedivělé vlasy i vousy slepené solí, vrásky kolem hlubokých očí a po jednom pivu zasněný pohled. 

O mé rodině, Bascích a jiné zvířeně

Zatemnělým oknem se snaží prodrat zvědavý zatoulaný sluneční paprsek a malá Babeta mi zalehne hlavu. Přetočím ji zpět na tatínka a koukám. Dobré ráno Španělsko! Celý dovolenkový duben před námi, těšením se mi roztančí prsty na nohou. Babeťák s Babetkou už se taky vrtí, na rozdíl ode mě ale mají podle svého zvyku ještě dobrou půlhodinu než se s konečnou platností rozhodnou být vzhůru. Ani já se ale nikam neženu. 

Babetiny PP (čti přímořští prarodiče) nám stejně jako minule uvolnili hlavní ložnici, abychom se ve třech pohodlně vyspali. Oba PP pocházejí z jedné vesnice ve španělském vnitrozemí, v mládí odešli za prací, aby se jednoho dne usadili a založili rodinu v Irunu. Babeťákovi rodiče tedy žijí většinu života v Baskicku, respektují baskickou kulturu a nejsou Baskové. Babeťák se sestrou se v Baskicku narodili a oba se za Basky považují. I když za španělské a nad poměry umírněné.

Na bytí či nebytí Baskem se žádný papír nevydává, Baska definuje sebeurčení každého jedince. Navzdory tomu, že Baskové nikdy v historii netvořili jednotný politický útvar, se jejich síla vědomí vnitřní sounáležitosti neoslabila pod žádným z řady dobyvatelů. Naopak je stále posilována udržováním vlastního jazyka, sdílením společného kulturního prostředí,etnickou příslušností a v neposlední řadě vědomím vlastní výjimečnosti. Ačkoli jsou Baskové někdy klasifikováni jako autochtonní obyvatelstvo, většina zdrojů se, i díky živému společnému jazyku, přiklání k termínu národ. 

V minulém příspěvku jsem uvedla počet obyvatel Baskicka, dnes vám řeknu, kolik z toho je Basků. Výsledky statistik se mírně liší, většinou podle strany zadavatele, průměrně si vystačíme s číslem 2 112 000 obyvatel ve španělském Baskicku. Ve Francii se jejich počet odhaduje na 250 tisíc a dalších 250 tisíc obyvatel se k Baskické národnosti hlásí v diaspoře především na jihoamerickém kontinentu (mnoho Basků sem emigrovalo za Francova režimu, svou kulturu a jazyk si však udržují i v nové domovině). K oficiálním statistikám tímto hlásím jednoho a půl Baska na Moravě :) 

Z celé rodiny baskičtinu plynně ovládá jen Babeťákova sestra, doma mluví všichni španělsky. Babetku přechod do španělsky mluvící domácnosti nijak nevzrušil, ekvivalenty domácích spojení a her si se španělskými protějšky spojila velice rychle. Ani na ulici jí zatím jazyková bariéra nedělá problém, ostýchavé to naše dítě rozhodně není. Pokud ji někdo zaujme, nemá problém si na něj výsknout a zamávat, v koketnější náladě hezkým chlapům posílá i pusinky. Tohle po mě teda rozhodně nemá :) 

Intenzivně se snaží také o interakci s dalšími dětmi, tady má ale ještě značné obtíže, její přátelský záměr bývá často nepochopen. Španělé i Baskové milují pobyt venku a vedou k tomu i děti, skvěle zařízená dětská hřiště jsou na každém rohu a celý den (kromě siesty) plně vytížená. Babetka na nich řádí jako raketa, miluje houpačky, hrdinně zdolává klouzačky a neohroženě po hlavě leze do každé průlezky. Tak my zase jdem! 

Do Španěl na duben

Jsme se vypravili :) Babetka lety dala zkušeně a tady během dvou dnů bez problémů najela na španělský režim. Kdo by taky měl problém s celospolečensky schválenou siestou a prodlouženou večerkou.

Naše španělská domácí destinace je Irun a leží ve španělském Baskicku. Baskicko není klasické Španělsko, Baskicko se snaží Španělskem vůbec nebýt :)

A protože mě politická geografie ne úplnou náhodou dost baví, tak si úvodem dáme něco z místních reálií.

Baskicko v jeho nejširším možném geografickém chápání označuje území mezi Pyrenejemi a Atlantikem, na pomezí Španělska a Francie, kde se plně projevuje baskická kultura. Z hlediska současných územněsprávních celků mluvíme o španělském Autonomním společenství Baskicko, s provinciemi Araba, Bizkaia a Gipuzkoa, španělském Autonomním společenství Navarra a francouzském Baskicku s provinciemi Dolní Navarra, Labourd a Soule. Přepočítáte-li zmíněné provincie, snadno rozluštíte jeden ze symbolů revitalizace baskické národní identity, a to rovnici 4+3=1 spolu s heslem "sedm v jednotě". Pro označení celého tohoto území užívá baskičtina výraz Euskal Herria.

Já budu v dalším vyprávění častěji používat slovo Euskadi (španělsky País Vasco), protože se budu věnovat zejména španělské části Baskicka. Euskadi je běžně užívaná zkratka oficiálního baskického názvu Euskal Autonomia Erkidegoa (španělsky Comunidad Autónoma del País Vasco). Posledním neoficiálním názvem, se kterým se můžete zde setkat je Hegoalde, čili Jižní strana. 

Území obývá převážně národ Basků, hovořící baskičtinou, která je zde také prvním úředním jazykem, zatímco španělština má postavení druhého úředního jazyka. Metropolí Baskicka je Vitoria (baskicky Gasteiz), největším městem je pak Bilbao (Bilbo). 

Administrativně se Autonomní společenství Baskicko tedy dělí na 3 zmíněné provincie. Araba (španělsky Álava), s hlavním městem Vitoria-Gasteiz, Bizkaia (španělsky Vizcaya), s hlavním městem Bilbao (baskicky Bilbo) a třetí je Gipuzkoa (španělsky Guipúzcoa) s hlavním městem San Sebastián (baskicky Donostia). Právě 19 kilometrů od San Sebastiánu leží příhraniční město Irun, odkud pochází můj muž. Nejbližšími sousedy „jižních“ Basků jsou již zmíněná Navarra na východě, Kantábrie a Kastilie a León na západě a na jihu proslulá vinařská oblast, La Rioja. Rozloha společenství je 7 234 km², pouze 1,4% z celkové rozlohy Španělského království. Počet obyvatel autonomního společenství Baskicka je asi 2 180 000 a tvoří 4,6% obyvatel Španělska. Hustota zalidnění je tak 301,1 obyvatel/km². 

Provincie Gipuzkoa leží v severovýchodním rohu autonomního společenství Baskicka, její hranice se tak kromě zbylých dvou baskických regionů, Navarry a Biskajského zálivu, dotýká i státní hranice s francouzským, také pobřežním, krajem Lapurdi. Na území provincie žije asi 692 000 obyvatel, převážně Basků. Celková rozloha je pouhých 1 980 km², Guipúzcoa je tak co do rozlohy nejmenší španělskou provincií. Je pro ni charakteristická nejvyšší míra používání baskičtiny. 

Okrajově si představíme i Iparralde, francouzskou Severní stranu. Má celkovou plochu 2 869 km² a je administrativně rozdělena do tří provincií. Dolní Navarra (baskicky Nafarroa Beherea, francouzsky Basse-Navarre) je z nich největší, Labourd (baskicky Lapurdi) a Soule (baskicky Zuberoa) mají oba asi 800 km².

Z hodiny geografie zpátky k jedoucí Babetě, co nás tento měsíc čeká? Okoupeme se v moři? A otázka za zlatého bludišťáka, je můj muž Bask? 

Odpovědi se dočtete již v příštích dílech našeho cestopisného okénka :) 

* Nejasnosti? Dotazy? Nebo jen toužíte po zdrojích? Písněte mi :) 

Babetoviny

Noci

Nesmím to zakřiknout, takže kódovaně. Od Maďarska Babetka víte-co celou noc. A já tím pádem taky víte-co celou noc :)

Pátý venku 

Zub, samozřejmě. Babetka došla k závěru, že řezáků stačilo, špičky by jí zatím neslušely a vytáhla se s jednou stoličkou. Já bych radši pokračovala v řadě, ale moje zuby to nejsou, tak do toho prý nesmím kecat. 

Zápasnice

Kooperace s dalšími malými dětmi selhává. Jakmile přijde na to, že je někdo menší a nemůže se bránit, jde po něm. Krade dudlíky, tahá za vlasy, za celou hlavu, kouše a šrábe. Protivníka často během sekundy povalí a profesionálně zalehne. Já odpočítám a ona se vítězně chechtá. Ta poslední věta naštěstí není pravda :) 

Hlavně, že jí chutná

A to fakt. Je polívková, babiččin vývar vede. Potřebuje svoji lžičku a svoji mističku a krmí se sama. Nepříliš úspěšně. Mě ale dovolí mít svoji mističku a svoji lžičku, kterou jí můžu vyplňovat pauzy, když se ona sama nemůže trefit. Funguje nám to :) Mnou vařené příkrmy jí moc nejedou, ode mě tedy dostává něco jako napodobeniny jídla co máme my s Babeťákem (odeberu jí porci před konečným dochucením, popřípadě pak ještě něčím doplním). Kupované příkrmy jí ale chutnají, takže ty dostává celkem často. 

Pijan

Za pitný režim si ji chválím. S pitím se jí připomínám jen venku nebo na cestách, doma je zvyklá, že jí její pítko stavím vždy na stejné místo, takže pije průběžně podle svojí potřeby. Pije převařenou vodu nebo studený čaj, na snídani jsem jí už párkrát dala ochutnat sojové mléko, příliš ji ale nezaujalo. 

Promoce

Minulý týden nám odpromovala nejlepší teta. U takové události jsme nemohly chybět. U žádné události, kde si můžeme obléknout šaty a někdo nás pozve na oběd, nemůžeme chybět. Babetka se zapsala do historie promovaných kvalitním zařváním, když ji přestaly uspokojovat křupky a zatoužila po nějaké akci. Akci dostala, byla vyvedena za dveře. Na to se ale historie neptá, zásadní je, že tam byla a že teď už je coby adept na promování na řadě ona. 

Babi na druhou

Minulý týden se Babeťák vyskytl v Čechách a tak sám zavítal na návštěvu k mojí babičce, kde tou dobou byla i moje mamka. Dal si sám půlvíkend s tchyní a pratchyní a vrátil se spokojený jako želva. 

Dámské jízdy

Za jeden víkend hned dvě. Jedna popíjecí sousedská a jedna šopovací hvězdami rodu. Že by byla na obzoru zase nějaká ta španělská dolce vita? :)