Na sever II.

A dnes o tom dokonalém ubytování...

Představte si starý zámeček, v jistém stupni rekonstrukce. Pak si představte pohodlnou starou chalupu, pel mel nábytek, tu a tam kutilský počin. Obě představy zkombinujte a přidejte k tomu přiměřené množství volně pobíhající drůbeže, stodolu s opravnou veteránů, stodolu, kterou se prohnala pořádná party, a pak prostě ještě několik dalších stodol. Jo a hřiště na rugby, to musí být. Scenérii zasaďte do krásného parku z podzimní kolekce, s rybníčkem i loďkou, potůčkem a mosty. Všechno v malé vesnici dva skoky od našich hranic. No a máte to :) 

Hrdý majitel toho všeho (tedy bez té vesnice) nás s péčí ubytoval, při prohlídce vedl výklad a v sobotu nás překvapil pozváním na večeři. Tam se, včetně nás, sešli tři multilingvní rodiny, celkem devět dětí mluvící asi sedmi jazyky. Všechny ale našly společnou řeč bez problémů. U Babetky se o to alespoň pokusily - v jednu chvíli se mě jeden starší zámecký klučík přišel anglicky zeptat, jak se v naší řeči řekne: "Nebouchej mě do hlavy", aby to pak zkomoleně použil na tu naši rozdováděnou uličnici, která v té chvíli balancovala na vrcholku složeného koberce hozeného přes pohovku. Nebyl chudák ani v polovině, když od ní do té hlavy dostal ještě jednou. Zmateně si ke mě pak přišel postěžovat, že teda neví, jakou řečí ta naše malá mluví, ale že tahle to asi nebude. 

Na sever I.

Když se z letní vikendovky stane podzimní výprava

Na Polsko máme díky našemu babymoonu něžné vzpomínky. Jeho dostupnost z moravskoslezského kraje je lákavě výhodná a když najdeme interesantní cíl a dokonalé ubytování, není co řešit, jedeme! 

Oním interesantním (a velice fotogenickým, o to jde aktuálně v našich výletech především) cílem byl zámek Moszna. Když jsem si zpětně, pro potřeby tohoto příspěvku, četla, co o něm píší internety, asi by mě nenalákal. Nebo nalákal a pak bych byla zklamaná - přízvisko "polský Disneyland" bych mu určitě nehádala. Zámek jsme navštívili na začátku října za velice proměnlivého počasí, v kase se choulila pokladní, jinak nikde nikdo. Nevím tedy, jak v létě, ale po sezoně se žádný Disneyland nekoná. 

Na zámku se můžete ubytovat i najíst, my zvolili to druhé a z okna honosné jídelny pozorovali déšť volně přecházející z mrholení do strašného lijáku a zpět. S rozjívenou Babetou, která bavila všechny rekreující se důchodce, nám čas hezky utíkal. Po jídle a nutném nákupu pohledů se venku vyjasnilo a my si mohli zámek obejít dokola se sluncem v zádech. Úžasný park, kde by se taky jistě fotilo jedna báseň, si musíme nechat na příště. Jen co jsme sedli do auta, obloha na nás zase začala padat v kusech. 

Podzimní Babetoviny

Slaměnky u DP

Babeťák nám v průběhu září zmizel za kopec (rozuměj Alpy a ještě kousek) na pracovní týden a domácí víkend, takže my s Babetkou jsme se jaly okupovat mou rodnou hroudu, samozřejmě k neskonalé blaženosti DP (domácích prarodičů). 

Peckoprd

Hned první den u DP slupla Babeta švestku i s peckou (rozrýpala jsem tři víte-co, než jsem ji našla), pak už se pecku naučila hlásit a fandila dědovi v plivu peckou do dálky. On ji ten náš děda učí samé lepší věci. 

Speciální teta

Jelikož z nás do týdne budou svatebčani, ladíme outfity a za tímto účelem navštěvujeme speciální tetu, u které se všichni vyslíkáme. Babeta je nadšená. Speciální teta nás pak obleče, chvilku nás ohrožuje armádou špendlíků a zase svleče. Naposledy oblíknout se musíme samy, v téhle fázi už nadšení Babety bohužel opadá. A protože je naše speciální teta děsně šikovná, budeme coby svatebčani kouzelní, všichni. 

Šampion

Aka náš nový byt - téma blogem naprosto přehlížené přesto reálně okupující většinu mého volného času. Je to těžké. Jako vždy si nejsem úplně jistá co vlastně chci, přestože přesně vím, co nechci. Aspoň mám kde začít. 

Chrup babetí

Těch zubů už je tam tolik, že je na čase mluvit o chrupu a o první návštěvě zubaře. Po týdnu s PP (přímořskými prarodiči) jsem objevila sedmý řezák a včera večer osmý. Čtyři stoličky už má dlouho, sakum prdum mi z toho vychází, že už jsme za půlkou :) 

Čtvrtky

Byli nebyli, jednou čtyři nerozluční kamarádi, kteří spolu prošli peklem... pardon, pubertou. Na všech to zanechalo trvalé (a naprosto legendární) následky. Starší, rozumnější (a celkově si přiznejme povedenější:)) polovina této čtveřice si letos připsala na krk třetí křížek. Mé drahé tři čtvrtky mi vyrazili dech dopolední oslavou v bunkru (kterou nám povolili rodiče), při které jsme předčítali z našich dětských supertajných dopisů, dostala jsem několik nádherných pohádkových knížek a plápolal u toho s láskou (a dvěma lahvemi rumu) pečený jednorožčí dort - třicet svíček je slušný táborák. Odpolední část oslavy pak byla vysoce kulturně obohacující... no a o té večerní bych radši pomlčela :) 

Domácí víkend

Pondělí ráno nás nachytá v deset ráno v pyžamech v posteli. Domácí víkend byl náročný. Babetka rozlepí očka a hned si důležitě postěžuje, že tam tatínek není. Já nestačím ani mrknout a už mám průser, když si Babeta všimne, že jsem jí v noci sundala gumičku z vlasů. Z fáze "divoké vlasy jsou šťastné vlasy" jsme se naráz dostali do "bez palmičky ani ránu" a nejdůležitější na tom je gumička se sovičkou, která dělá bůůů. Teda Babeta dělá bůůů, hůůů jí nějak nejde z pusy a nebo jí připadá málo důrazné. Důraz a zaujetí s jakým ona totiž vypráví a dožaduje se plnění svých požadavků je místy až děsivý. Je to miláček :) 

V pátek večer jsme se rozhodli, že je čas seznámit Babetku s první Disney princeznou a užít si poprvé společnou movie night. K tomuto účelu jsme vybrali nově zfilmovanou Krásku a zvíře. Babetka ji má i jako motiv na jednom tričku, ráda ho nosí a všem ukazuje. Tím neříkám, že by si tyto dva objekty spojila, nebo to v ní nechalo nějaké následky. Skvělé to bylo hlavně pro nás rodiče, že máme i k téhle naší oblíbené aktivitě spolehlivou parťačku. Sice jsme u toho skládali lego a chovali miminko, ale opravdu tam bylo několik momentů, kdy jsme všichni tři sledovali obrazovku se zatajeným dechem nebo společně z jedné misky chroupali křupky. A o tom to je. Až jednou vyrazíme poprvé do kina, to bude teprve něco! Být s Babeťákem v kině, to je něco pokaždé, a co teprve, když tam budou dva takoví - Babeťák je totiž přesně ten typ filmového fanouška v jakého doufá každý producent dětských filmů. Zatímco já jsem na ten jemný, inteligentní a sofistikovaný humor a své pobavení vyjadřuji potlačeným úsměvem se schovanými zuby, Babeťák je na ten... jiný druh humoru :) Někdo si na plátně prdne, krkne, řekne sprosté slovo, praští se do futer, ujede na banánové slupce, to všechno třikrát po sobě? Babeťák se naprosto kácí tak nakažlivým smíchem, že se směje celé kino. 

Poprvé za roky co tu bydlíme se nám podařilo být doma v termínu městských slavností, takže ty jsme si nemohli nechat ujít. V celé sestavě dopoledne a večer vypuštěná maminka s nejlepší sousedkou, kterou bych si nejraději přestěhovala s sebou, přestože ona už má akční plán, kterou stěnu si k nám probourá jen co se odstěhujeme. Bez myšlenek na budoucnost jsme se na náměstí prohopsaly půlnocí s nabitými Circus Brothers a v neděli vzaly holky na hřiště. Prostě víkendová jak má být, no ne? 

Grandevílí oslava

...vznikla úplně náhodou. Myšlenka si začala žít vlastním životem a já už jsem se ji jen do termínu oslavy snažila dohnat. 

To si tak na mě z internetů občas mrkne kytičková čelenka, někdy něžná, někdy grandiózní, ale všechny skvělé. Co s tím? Na hlavu do města bych vypadala jako na hlavu, svatby už jsem měla a další neplánuju a na velkofestivalové akce mě neužije. Na oslavu třicetin by to ale šlo! Nebudu v tom tam ale sama vypadat jako blbec? To by ji museli mít všichni... A už to bylo.

Okvětované ženy byla geniální myšlenka, a aby naši drazí muži nepřišli zkrátka, doplnila ji druhá geniální myšlenka, indiánské čelenky pro naše milé protějšky. Ať se mi na těch fotkách vyjímají. Dokonalým dárkem číslo jedna totiž byl portrétní objektiv a tak jsme ho rovnou zajeli. 

Na čelenky jsem si sice musela dát dvakrát noční, malinko jsem si za ně a na ně zanadávala, ale výsledek předčil má očekávání... no hlavně velikostí :) Pokud se budete do něčeho podobného pouštět taky, myslete na menší květy. Pokud by se vám ale líbili ty moje, jsou k dispozici :) 

Výsluní a šum svistu oslavovaného jsem si nezabrala jen pro sebe, přizvala jsem i Babetku s jejím svátkem. Ten jsem vyhlásila českému kalendáři navzdory, chudák dítě přece nemůže slavit všechno v zimě. Konceptuálně to mám ale promyšlené a souvislosti sedí na historicko-geograficko-rodinném pozadí tak přesně, že být v tom zamotaná i vražda, nevycházel by Poirot z úžasu.