Pokroky

Dlouho jsme se neslyšeli, takže to není chlubení, ale hlášení.

Kapitola první, pokroky babetí

Komunikace

Slovní zásoba se skokově rozšiřuje, Babetka krásně opakuje v obou jazycích. Jen na slovesa je stále skoupá a věty jsou sledem podstatných jmen, případně povelů. Náš malý mistr zkratky. To bude mít po tatínkovi. V podstatě nikdy ani jeden na ni nemluvíme anglicky, přesto nám přikyvuje okej a gut. Včera, když vylila vodu z vany a já se zlobila, s předpubertálním klidem prohlásila šory mami. 

Nově objevená schopnost - empatie

Naše nové velké téma jsou emoce. Babeta si jich všímá u sebe i u ostatních. Hodně o nich mluvíme, analyzujeme. Nejhůř Babetka snáší situace, když někde slyší plakat miminko. Už ví, že tím miminko volá maminku a že, jestli je maminka u něj, tak bude za chvilku v pořádku. Babetí komentář: mimi plače. hm. maminku? malá malá, šušu. Občas provedeme úspěšný rozbor i jejích vlastních pocitů, uprostřed slziček se zarazí a okomentuje ja plače. Já ji pak otázkami navedu na důvod pláče (ne proč pláčeš, ale ty pláčeš, protože jsem ti zakázala vjet na kole do cesty?), pak si tu situaci probereme ještě jednou. Zmatenou babetí hlavičku to zklidní a jako zázrakem je po pláči. (Techniku mám víceméně vyčtenou z chytrých knih, autorská práva si na ni nevyhrazuji ani nezaručuji úspěšnost. Samotnou mě to vždycky překvapí, když to zafunguje.)

Strachy

Hrdě si myslím, že je Babetouš celkem neohrožený, ale mnoho srovnání nemám. Přesto už jsme byli v situacích, kdy nám hlásila ja bojim mi, popřípadě boji moje - na vysoké průlezce, na vratkém kole, při velkém hluku. 

Skrblík

Sluch má výborný, jak někde cinkne koruna, je tam a dožaduje se. Svoje kokuny odmítá odložit do pokladničky, mačká je v ruce, popřípadě si je uloží do kapsy. Kokuny směle žádá i od cizích lidí, když je vidí platit, od prodavaček v obchodě a bezostyšně obírá pouliční umělce. V rámci životní lekce jsem ji donutila "z vlastního" dát patnáct korun prodavačce na bublifuk, který vážně chtěla. Hlava se jí tím smlouváním málem zavařila. Ještě dvě hodiny o celé transakci mluvila a několikrát svou investici přehodnotila. Vyvádí kvůli patnácti korunám, přitom minule jsem té malé šejdířce napočítala v těch kapsách skoro stovku!

Zpěv

Naše babetí mládě si občas samo zanotuje a občas je i poznat, co zpívá! Asi nemusím, ale stejně to napíšu - je to děsně roztomilý. Už teď si tipuju, že hudební sluch bude mít po mně, tedy žádný, ale kuráž zpívat na celé plíce po nejlepší tetě. Když naplno spustí svoje krávy, krávy, jedno oko nezůstane suché :)

Tanec

Ve cvičení si bez problémů odkroutí dětské tanečky, bum bác haťa paťa a podobné srandy, doma to pak rozjíždíme nejčastěji na pasito a thmd (rozuměj neznělé napodobení slova thunder od imagine dragons). Nutný je i taneček při závěrečné písničce v pohádkách.

Příběhy

Z filmových krátkých neustále točíme Pepinu, Mášu a Holly a Bena, z dlouhých stále vede Frozen a Tangled, v těsném závěsu je Aladdin a na milost občas vezme Šmouly. Ve večerních knížkách už třetí měsíc v řadě válcuje všechny slon Elmer, občas prostřídaný příběhem o odvaze malé myšky Un leon dentro nebo taky španělskou A que sabe la luna, alternace na českou řepu, kde se zvířátka společnými silami snaží ochutnat měsíc - na té se mi nejvíc líbí vtipný konec, kdyby se vám někdy dostala do ruky. Marně zkouším předkládat i jiné lákavé tituly, u ničeho dlouho nezůstane. Elmera už mám tak načteného, že ho dávám česky i španělsky. Občas sama sebe už tak nudím, že mám vybroušenou verzi i v komplet přímé řeči, a, když na mě padá únava, celý příběh přednesu v citoslovcích.

Chrup

Od února kompletní! 

Nepokroky

Který naivka tady ve dvou a čtvrtletém souhrnu očekává dobré zprávy z oblasti plenkové a dudlíkové, toho bohužel zklamu. Já sice progres žádaným směrem pozoruju, přesto naplno hlásím, že pinky má a dudynka taky.

Kapitola druhá, pokroky naše a bytové

Útulno

Útulno se už u nás pomalu zabydluje, přibývají obrázky, kytky, malé i větší zbytečnosti. Z větších akcí ale naopak stále ještě čekáme na elektrikáře, sklenáře (kvůli dveřím) a další. V místnosti, kterou máme momentálně navíc, je stále bordel a nevybalené krabice, protože chybí zásadní velké kusy nábytku. Jinak se nám ale žije moc hezky. 

Kola

Je to tu, s jarem nás začala pálit cyklistická lýtka. Babeťák se stále ještě vzpamatovává z šoku, že na kole je v práci rychleji než autem, to se mu ještě nikdy nestalo. Já jsem se zase rozvzpomněla jak moc z kola bolí zadek. 

Příležitosti

Jelikož jsem si řekla, že bych všechny své záležitosti mohla nestíhat ještě trochu víc, kývla jsem na jednu malou velkou pracovní výzvu. Nějak se té sebekázni naučit musím. (Řekla a v jedenáct večer snědla velikonoční čokoládové vejce, protože noc bude ještě dlouhá.) 

Krásně jarně, úplně vánočně

Eee, asi tak. Zdržím se trapných výmluv a užijte si takhle na jaře moje malé ohlédnutí za Vánoci. 

Vánoce 2017 byly přesně tak skvělé, jak měly. Zářící očička, rozbité baňky, bezmezné nadšení, všichni doma a doma pohoda. V předvečer Štědrého dne kino a úžasné nové Star Wars, Štědrý den klasicky krásný, Boží Hod hlučný v hojném počtu a Štěpán netradičně odpočívací a dechnabírací. Vystřídaný montáží skříní a balením kufrů. Třicátého oslava velké dvojky babetí a Sivestr ve třech na novém balkoně. Půlnoční bublinky ve skle i ve vzduchu. To když jsem z bezpečnostních důvodů zakázala prskavky a rozdala bublifuky.

A pak, třikrát hurá, všichni tři na Tři krále do Španěl. Že jsou Tři králové, tedy Los reyes magos, ve Španělsku dětskou událostí číslo jedna bylo jasné už na letišti. Let do Bilbaa byl plný dětí národnostně smíšených párů, atmosféra tetelivého nadšení se dala krájet a letuškám došly promo-hračky. Děti společenského typu jako Babeta výskaly nadšením, ostatní řvaly jen tak. Prostě paráda. 

Dospěli jsme k zásadní změně v ubytovací strategii, rozhodli jsme se tentokrát neokupovat byt rodičů, ale pronajali jsme si aibrnb byt v těsné blízkosti. Příjemná změna a za mě příště zase. Babetka je první vnouče na obou stranách, takže její příjezd vždy vyvolá poprask na laguně. Rodinná setkání, druhá oslava dvojky babetí, návštěvy míst nových i oblíbených, neuvěřitelné množství pintxos, voňavý vzduch a hlavně moře, to nás suchozemce asi fascinovat nepřestane. 

A pak už nadešel ten velký večer tříkrálový. Los reyes magos přijeli do města vlakem, k radnici dorazili doprovázeni alegorickými vozy, šiky kostýmovaných dobrovolníků, kteří k nadšení všech házely do vítajících davů náruče sladkostí. Zlatým hřebem přehlídky bylo vystoupení Králů na balkonu radnice, kdy celé náměstí naslouchalo se zatajeným dechem jejich poselství pro tento rok. Čímž by celá akce pro nás končila, kdyby Babetka nedostala pozvání od svých vzdálených bratranců a sestřenice, účastnit se soukromé královské audience, kdy jí jeden z králů dokonce osobně předá dárek. To se nedalo odmítnout, už kvůli blaženému výrazu Babeťáka :) 

Takže já si dál stojím za svým, české Vánoce jsou skvostné a Tři králové jedineční. 

Doufám, že tímto splněným restem už to jaro definitivně přivolám, a těším se příště snad u něčeho aktuálnějšího :) 

Po Novém

Aneb měsíc po Novém roce, přeji všem drahým vše dobré v novém roce :) 

U nás je veselo. Především nový babetí slovník naučný je k popukání. Mě si zkracuje na mamiku a potřebuje-li jiný pád než první a pátý, či dokonce mi něco přivlastnit, použije mamiči. Obdobně dopadla babika a její babiči. Tatínek v babetím podání má neznělé koncové t, dědy se domáhá důrazným dědooo, nejčastěji volaném v obraném spojení dědooo ne-eee, které po rušném dni volá i spící. Teta je za vodou, ale strejda jí přes pusu nejde, takže většinou skončí u kombinovaného označení teta-děda. 

S radostí a znalecky pojmenovává a vyjmenovává vše ve své bezprostřední blízkosti, babi a děda pijí fake, doma nám vysává fafač, pije se beba (původ tohoto označení vody mi zůstává záhadou, trvá si ale na něm). Občas správně použije ve spojení sloveso, většinou se jím ale nezdržuje. Její povely jsou jasné i tak, například pozvánka do babetí koupele včera večer zněla: mamika beba hačí šuptam. 

Matikáři v rodině se nezapřou, takže Babetka běžně počítá tři-dva-moc. Počítá hlavně kokuny, které, když schvátí, tak už nikdy nenavrátí. Miluje dětskou společnost ačkoli v sociálním kontaktu je stále neohrabaná (eufemismus pro lehce dravá a majetnická). Na tom ale pracujeme. Jako ostatně na všem. Stále. Mateřská je ...s Babetou samozřejmě jedině báječná :) 

V novém

Už sedmnáct nocí. 

Pamatujete na mou zmínku o nechuti ke změnám? Hlásím, že už si tu pomalu zvykám. Včera nám konečně zapojili internet a ono prolomení izolační bubliny omezující můj kontakt se světem mi hned vlilo novou energii do žil. (A vítr do peněženky - nejenže testuji garanci dodávky do Vánoc některých eshopů, ale zjistila jsem, že jsme se přistěhovali do města, kde doručuje kosik.cz! Takže jsem ten svůj naplnila pivem, sektem, mlíkem a všemi těmi věcmi, které v obchodě většinou vynechávám, protože se mi je nechce tahat. Buď pochválena civilizace, na Vánoce bude pivo!). 

Bytově se tedy teď nacházíme v rané skorofázi - máme skoro hotové podlahy, skoro všechny dveře, skoro hotovou koupelnu, skoro vybavenou kuchyni, skoro zapojenou elektřinu... Ale, všechny životní funkce rodiny jsou zajištěny, tak jsem si na chvíli dovolila odložit roli stavbyvedoucího a dělat zase fulltime maminku. 

Babetka je momentálně v líbezném, mírumilovném a k zulíbání roztomilém vývojovém stádiu známém pod výrazy jako terrible twos, období vzdoru či první puberta. Její nálada se mění rychlostí modních trendů v Paříži a výšky i hloubky jejích emocí dosahují hodnot mimo všechny známé stupnice. Navíc si začala uvědomovat své silné a mé slabé stránky. V praxi to znamená, že v momentě, kdy něco důrazným, diskuzi nepřipouštějícím hlasem zakážu, a nádavkem přihazuju respektující vysvětlení, se na mě začne křečovitě usmívat, hladí mě malá, malá a dává pusu, aby dosáhla svého. Hérečka. 

Krabice

Dobrý den pane doktore (jemný záškub v pravém oku), zhoršuje se to (jemný záškub v pravém oku). Všude vidím krabice. Pořád a pořád krabice (jemný záškub v pravém oku). Stavím z nich hory. Hory a hory krabic (dva jemné záškuby v pravém oku). Přemisťují se, když si myslí, že se nedívám (vyděšený nepřítomný pohled). 

Taky mě pronásleduje ambivalentní vztah k izolepě (jemný záškub v levém oku). Nedá mi spát. Mám neodbytný pocit, že ji nesnáším (jemný záškub v levém oku), přitom obě víme, že bez ní nemůžu být (dvojitý záškub v levém oku). Čím bych jinak svazovala ty krabice, aby mi neutíkaly?(Vyděšený nepřítomný pohled.)

Proč píšu, co píšu, a proč nepíšu

Vydat se nesmělým krokem k dráze blogomamky mi trvalo dlouho. Původní cíl, vypustit mysl od plínek a hovínek do světa víceméně spisovné češtiny, aby se z toho jeden, který je stále sám doma, nezbláznil, se ukázal nejen jako motivačně dostačující ale překvapivě i udržitelný. 

S Babetkou to v téměř dvou letech už zdaleka není jen o plínkach (i když kvůli žádanému přechodu k civilizovanějšímu vyprazdňování to vypadá, že je). S ní je prostě prča. Doma spolu nestrádáme, jen se nám děje taková divná věc, že se nám hrozně rychle střídají dny. 

Takže teď píšu, fotím a uchovávám drobné momenty, předtím než mi je čas semele a mozek poplete. Třeba to, jak má teď dlouhé vlasy, ze je češeme na palmičku s hůů a po mytí vyžaduje foukání fůů, po kterém se jí zezadu k ofince přidá vlnka, takže má účes na Trumpa. Že potřebuje mít stále aktuální informace o chybějících členech smečky (babi?děda?baf baf?teta?). Že miluje telefonování a nerozlišuje rozdíl mezi klasickým a videohovorem. Že už teď bývá zoufalá, když jí obleču šaty, které ona nechce. 

Je děsně společenská, vůbec se nestydí. Volá na pana číšníka mňam mňam, s paní knihovnici (už má vlastní průkazku do knihovny) vede dlouhé debaty, paní prodavačku jedním pohledem ukecá, aby jí vzala na ruce a ona tak dosáhla na pastelky na vyšší polici (pak zahlásí dolů a dík). Když vidí kartonovou krabici, zkušeně konstatuje pán - ví že balíky nám nosí páni, co zvoní na zvonek. 

K jídlu potřebuje navíc i potravu duševní, pohádku nebo knihu (miluje Peppa Pig a vehementně se jí dožaduje, nevýchovně většinou podlehnu). Ač mám nervy ze železa, když je toho moc, dokáže mě neuvěřitelně rozčílit, což je mi pak líto. Umí nadšeně spolupracovat stejně jako se trucnout a šprajcnout. Doma chce asistovat se vším a miluje samostatné úkoly (podej mi prosím lopatku a smetáček, jsou v koupelně vedle pračky - a deset vteřin na to slyším, jak zapla pračku - řekla jsem přece pračka, no ne?). 

Pořád chce hrát kdeje?-není-tadyje! s čímkoli i sama se sebou a hrozně se u toho řehtá. Někdy zajde za roh a bafne, většinou se ale tak těší, že bafne předtím než se schová. Umí najít stejné obrázky v pexesu, když ho není hodně. Když chce, podaří se jí se vysvléknout z bundy, mikiny a kalhot.

Uff, no je toho strašně moc, co se u nás teď děje. A proč o tom víc nepíšu? Protože taky kromě toho, kolik toho Babeta dělá, toho taky spoustu nedělá. Třeba nespí. Po o, což by se mi hodilo, ale ani večer, kdy by to už jeden od prcka očekával. A protože stěhování - v tom jedeme furt a nejhorší nás ještě čeká - a protože Harry Potter, ale o mně zase příště. 

Jingle Jingle Baby!

Je to tady! Dýl už to v sobě držet nevydržííím! Jingl Jingle Baby! 

Čas vánočních kouzel letos oficiálně začal dnes ve 13:23, když jsem objevila vánoční album The Beach boys a v momentě, kdy jsem se takto vánočně roztančila kuchyní, zazvonil kurýr s balíkem vánočních a adventních knížek z bookdepository. Ve filmu by v tu chvíli jako podkres zvonili rolničky a nad vchodovými dveřmi by mi vyrašilo jmelí (a kurýr by se na mě vrhnul?:)). Ve skutečnosti stačilo, že mi zimou venku zimou zčervenal nos a v kombinaci s vysmátou náladou si pan kurýr musel myslet, že jsem takhle při poledni pěkně pod parou :) 

Do Štědrého dne zbývá ještě 45 nocí, ve kterých mě čeká třídění, balení, stěhování, vybalování, malování tady i tam, a při kterých je samozřejmě mimochodem potřeba si užít všechny předvánoční náležitosti. Ještěže jsem takový kliďas, jednoho by to mohlo i stresnout. 

Stres za hlavu a do uší vánoční Beach boys - já myslím, že už mě do konce roku nic nerozesměje víc.