Detektivky mě nikdy moc nebraly, mé srdce od dětských pohádek přešlo k těm dospěláckým, tělem mi tepe fantasy a sci-fi krev. Někdy se ale dobře naplánovanou vraždičkou nechám zlákat a dobře udělám :)
Na gymplu jsme do němčiny museli přečíst knihu německého autora. Nerada čtu na rozkaz (povinná četba šla komplet mimo mě a teď se k ní ráda vracím - proč mi tehdy nikdo neřekl, že to jsou kolikrát opravdu dobré knihy?), tak jsem s výběrem otálela až mi vyučující jednu navrhl sám a dokonce mi půjčil vlastní výtisk. Jmenovala se Parfém: Příběh vraha (autor Patrick Süskind). Zvláštní výběr od učitele, ale alespoň mi tak v paměti utkvěl i něčím jiným než neochotou používat deodorant (až teď mi dochází možná paralela?). Knížka mě tehdy každopádně dostala. Několik let na to klasika v podobě Deseti malých černoušků, napnutá jsem byla jak prádelní šňůra. A pak zase pauza.
K detektivkám mě vrátilo těhotenství, doufám, že z toho Babetka vyjde bez následků. Těžce pod vlivem hormonů jsem cokoli emočně vypjatého obrečela. Dejte mi k řešení vraždu, pěkně psychologickou, klidně sériovku, hlavně žádnou romantiku a zůstanu v klidu. Na ochutnávku jsem si dala trochu staršího Sběratele kostí. S ním se nedalo šlápnout vedle, perfektní čtení. Pak se ke mně dostal Jussi Adler-Olsen a jeho oddělení Q s Carlem Morckem v čele. Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi, Složka 64. Úžasně napínavé čtení, zapomínala jsem dýchat. Marca jsem dočetla minulý týden a Nesmírného mám v hledáčku. Severský konkurent, marketingem milovaný Jo Nesbo, mě zatím míjí, dejte vědět, jestli za to stojí. Pro starší děti za to ale rozhodně stojí jeho "dětská kolekce" Doktor Proktor. Jeho Prdící prášek budou děti milovat a Vana času mě taky bavila.
Zpátky na temnou stranu, autorka Gillian Flynn a její zkažené depresivní hrdinky jsou skvělé. Zmizelá, Temné kouty a Ostré předměty. Každá jiná a všechny stejně šílené. Ostré předměty jsem zaklapla před chvilkou a ještě teď mám husí kůži.
Úplně jednoduché to ale s tímhle druhem knížek nemám, jsem spíš odhodlaný posera než bezhlavá hrdinka. Čtu ve dne, když předpokládám nepěkný vývoj. Když čtu večer, před spaním musím ještě přeladit myšlenky - přečtu si pár stran dětské knihy, co mám po ruce, nebo aspoň urputně myslím na nákupní seznam.
Žádné komentáře:
Okomentovat