Trúba

První velký výlet indiánského léta. 

Léto nám každý rok oficiálně začíná "knihovnickým výletem", letos s Babetkou to nemohlo být jinak. Jelikož, vzhledem k věku nové nejmladší účastnice, bylo jasné, že se nebudeme účastnit v plném rozsahu, rozhodli se organizátoři usnadnit nám "návštěvu výletu" výběrem destinace v našem kraji. Jsou úžasní, s paní knihovnicí v čele.

Tak se stalo, že jsme autobus výletníků přivítali s kočárkem na náměstí v Novém Jičíně, na kterém se každý rozprchl za svým zájmem. Pro "mladší" to byl zámek a muzeum klobouků, pro "starší" pivo a oběd. Trochu na těch výletech věkem pohodlníme :)

Je to hrozně zvláštní banda.

Kojení a přebalování nás dostalo trochu do skluzu, ale do Štramberka jsme se v závěsu taky dostaly. Pro autobusové výletníky to byla ten den už třetí zastávka, přesto neztráceli tempo a v době, kdy my jsme si zchvácené objednávaly Ušáka na náměstí, oni se šplhali na protější kopec k jeskyni. Že nám volali z kempu při našem sestupu k autu, už ani říkat nemusím. Já jsem teda nikdy nebyla extra rychlík, ale Babetka mé rychlosti dává zcela nový rozměr. Blížící se nule.

Zaujal vás Ušák? K tomu se musím vrátit - jedná se o chuťovku Štramberského městského pivovaru, polotmavý speciál ochucený kořením štramberských uší. Jelikož je to příchuť trochu perníková, pasovala se na mou oblíbenou vánoční úchylku (která mi ale samozřejmě chutná i v létě, i když na sluníčku se s ní musí opatrně). S Vánocema už se dostávám do dalekých vod, kam jsem ani nechtěla, když už tu ale jsem, nemůžu vynechat Vánoční chalupu! A pokud se Vám v ní dostane pozvání do patra, rozhodně se neupejpejte.

A jak tedy probíhal náš/Babetčin výstup na trúbu? Od parkoviště po pivovar v kočárku, od pivovaru na trúbu v nosítku. Oni totiž v pivovaru nejen vaří skvělé pivo i jídlo, ještě mají perfektní personál. Kočár nás nechali parkovat u výčepu, několikrát se nabízeli s pomocí a taky jsme si u toho příjemně popovídali o dětech. Pak nám nemá všechno tak trvat, když všude potkáváme tak milé lidi.

Jasné počasí se postaralo o krásný výhled. Ne snad že by můj orientační nesmysl rozeznal v okolí nějaké významné geografické body, šlo o čistou potěchu oka. Vlastně, i kdyby se výhled nekonal, ke štěstí mi stačilo zase popadnout dech (dlouhé rovinky už mám natrénované, ale kopce budou moje smrt).