A dnes o tom dokonalém ubytování...
Představte si starý zámeček, v jistém stupni rekonstrukce. Pak si představte pohodlnou starou chalupu, pel mel nábytek, tu a tam kutilský počin. Obě představy zkombinujte a přidejte k tomu přiměřené množství volně pobíhající drůbeže, stodolu s opravnou veteránů, stodolu, kterou se prohnala pořádná party, a pak prostě ještě několik dalších stodol. Jo a hřiště na rugby, to musí být. Scenérii zasaďte do krásného parku z podzimní kolekce, s rybníčkem i loďkou, potůčkem a mosty. Všechno v malé vesnici dva skoky od našich hranic. No a máte to :)
Hrdý majitel toho všeho (tedy bez té vesnice) nás s péčí ubytoval, při prohlídce vedl výklad a v sobotu nás překvapil pozváním na večeři. Tam se, včetně nás, sešli tři multilingvní rodiny, celkem devět dětí mluvící asi sedmi jazyky. Všechny ale našly společnou řeč bez problémů. U Babetky se o to alespoň pokusily - v jednu chvíli se mě jeden starší zámecký klučík přišel anglicky zeptat, jak se v naší řeči řekne: "Nebouchej mě do hlavy", aby to pak zkomoleně použil na tu naši rozdováděnou uličnici, která v té chvíli balancovala na vrcholku složeného koberce hozeného přes pohovku. Nebyl chudák ani v polovině, když od ní do té hlavy dostal ještě jednou. Zmateně si ke mě pak přišel postěžovat, že teda neví, jakou řečí ta naše malá mluví, ale že tahle to asi nebude.
