6Š

Šťastná šklíba, šarmantní Španělka, šestiměsíční šampionka! 

Babetoviny

Co aktuálně hýbe babetím vesmírem?

Blížící se sezóna příkrmová

Ač je Babetka stále nadšený kojenec, první střetnutí s tuhou stravou je na spadnutí. Zatím alespoň získáváme čas důkladnou přípravou, teoretickou i materiální. 

Teplomilka

Jestli jsme v dosavadní výchově našeho zimního potomka něco opomněli, tak je to otužování. O víkendovém prvním Babetčině střetnutí s chladnou vodou bazénovou vědělo během tří vteřin celé koupaliště. Fotky jsou nepublikovatelné, vypadáme, že týráme dítě. Hned doma jsme to ale v těch šestatřiceti stupních napravili napuštěním teplé vany. Lahoda. 

Úřednické kolečko

Žádáme o rodičovský příspěvek. Dnes kvůli tomu jdeme počtvrté na úřad. Kromě standardních formulářů (Žádosti o rodičovský příspěvek a Potvrzení o nároku na dávky (náhrady) ovlivňující nárok a výši rodičovského příspěvku) jsme si díky Babeťákově španělské národnosti zasloužili další čtyři od Evropské unie a to Doplňující údaje o společně posuzovaných osobách pro účely vyplácení dávek v rámci EU a ve třech kopiích, pro každého zvlášť, Dotazník pro určení státu bydliště pro účely aplikace koordinačních nařízení EU. Kočku jsme Unii zatajili. 

Kuře v krůtě

O víkendu jsme kromě bazénového testu stihli i první velkou grilovačku, hlavním chodem bylo kuře pečené v grilované krůtě. Vůbec to nebylo špatné. Neuspávající dospělí stihli i party. 

Chalupa poprvé 

Hned první týden prázdnin to balíme a mizíme na chalupu na konci světa, která bude tentokrát hostit miminko poprvé po patnácti letech. Plánujeme, jak se uložíme, aby teplomilka zůstala v teple, a píšeme seznamy. Těšíme se. 

Vlasatice

Rostou!

Já jsem se narodila tmavovlasá a vlasatá, Babeťák ještě tmavovlasejší a vlasatější. Jak se nám povedla modrooká blondýna netušíme.

Jak říká Babeťák, naše Blondýnka z Londýnka :)

Trúba

První velký výlet indiánského léta. 

Léto nám každý rok oficiálně začíná "knihovnickým výletem", letos s Babetkou to nemohlo být jinak. Jelikož, vzhledem k věku nové nejmladší účastnice, bylo jasné, že se nebudeme účastnit v plném rozsahu, rozhodli se organizátoři usnadnit nám "návštěvu výletu" výběrem destinace v našem kraji. Jsou úžasní, s paní knihovnicí v čele.

Tak se stalo, že jsme autobus výletníků přivítali s kočárkem na náměstí v Novém Jičíně, na kterém se každý rozprchl za svým zájmem. Pro "mladší" to byl zámek a muzeum klobouků, pro "starší" pivo a oběd. Trochu na těch výletech věkem pohodlníme :)

Je to hrozně zvláštní banda.

Kojení a přebalování nás dostalo trochu do skluzu, ale do Štramberka jsme se v závěsu taky dostaly. Pro autobusové výletníky to byla ten den už třetí zastávka, přesto neztráceli tempo a v době, kdy my jsme si zchvácené objednávaly Ušáka na náměstí, oni se šplhali na protější kopec k jeskyni. Že nám volali z kempu při našem sestupu k autu, už ani říkat nemusím. Já jsem teda nikdy nebyla extra rychlík, ale Babetka mé rychlosti dává zcela nový rozměr. Blížící se nule.

Zaujal vás Ušák? K tomu se musím vrátit - jedná se o chuťovku Štramberského městského pivovaru, polotmavý speciál ochucený kořením štramberských uší. Jelikož je to příchuť trochu perníková, pasovala se na mou oblíbenou vánoční úchylku (která mi ale samozřejmě chutná i v létě, i když na sluníčku se s ní musí opatrně). S Vánocema už se dostávám do dalekých vod, kam jsem ani nechtěla, když už tu ale jsem, nemůžu vynechat Vánoční chalupu! A pokud se Vám v ní dostane pozvání do patra, rozhodně se neupejpejte.

A jak tedy probíhal náš/Babetčin výstup na trúbu? Od parkoviště po pivovar v kočárku, od pivovaru na trúbu v nosítku. Oni totiž v pivovaru nejen vaří skvělé pivo i jídlo, ještě mají perfektní personál. Kočár nás nechali parkovat u výčepu, několikrát se nabízeli s pomocí a taky jsme si u toho příjemně popovídali o dětech. Pak nám nemá všechno tak trvat, když všude potkáváme tak milé lidi.

Jasné počasí se postaralo o krásný výhled. Ne snad že by můj orientační nesmysl rozeznal v okolí nějaké významné geografické body, šlo o čistou potěchu oka. Vlastně, i kdyby se výhled nekonal, ke štěstí mi stačilo zase popadnout dech (dlouhé rovinky už mám natrénované, ale kopce budou moje smrt).

Indiánské léto

...začíná! 

Tatínek pohádkář

Aneb uvádíme na scénu první kousek Babetčiny knihovny v jazyce španělském. 

Babeťák byl na služební cestě ve Španělsku a cíl byl jasný, ulovit nejkrásnější pohádkovou knížku pro Babetku. Povedlo se mu to na výbornou. Dostal pochvalu a pusu :)

Teď ještě musíme doladit jeho divadelní přednes, zatím přece jen není úplně důležité co se čte, ale jak se čte. 

Party girl

Na první oslavě narozenin kamarádky! 

Kamarádky jsme zatím spíš my dospělé holky, ale malé holky nám k tomu kamarádství taky dorostou. Oslavenkyně slavila třetí narozeniny, samozřejmě v aktuálním stylu Ledového království (chápu, sama jsem na těch písničkách taky frčela dost dlouho, naštěstí v době před českou dabovanou verzí a před invazí tématického merche pochybné kvality do našich obchodů). 

Oslavenkyně má malou sestřičku, o dva měsíce mladší než je Babetka. Viděno reálnou optikou doby tak za dvanáct let - chudák oslavenkyně měla na oslavě otravnou malou ségru a její trapnou malou kámošku :) Letos to ale prošlo ještě naštěstí v pohodě, oslavenkyně si slávu užila, malinká sousedka ji prospala a Babetka mrkala na cizí příbuzné. 

Timeout / Vraždy na papíře

Detektivky mě nikdy moc nebraly, mé srdce od dětských pohádek přešlo k těm dospěláckým, tělem mi tepe fantasy a sci-fi krev. Někdy se ale dobře naplánovanou vraždičkou nechám zlákat a dobře udělám :) 

Na gymplu jsme do němčiny museli přečíst knihu německého autora. Nerada čtu na rozkaz (povinná četba šla komplet mimo mě a teď se k ní ráda vracím - proč mi tehdy nikdo neřekl, že to jsou kolikrát opravdu dobré knihy?), tak jsem s výběrem otálela až mi vyučující jednu navrhl sám a dokonce mi půjčil vlastní výtisk. Jmenovala se Parfém: Příběh vraha (autor Patrick Süskind). Zvláštní výběr od učitele, ale alespoň mi tak v paměti utkvěl i něčím jiným než neochotou používat deodorant (až teď mi dochází možná paralela?). Knížka mě tehdy každopádně dostala. Několik let na to klasika v podobě Deseti malých černoušků, napnutá jsem byla jak prádelní šňůra. A pak zase pauza. 

K detektivkám mě vrátilo těhotenství, doufám, že z toho Babetka vyjde bez následků. Těžce pod vlivem hormonů jsem cokoli emočně vypjatého obrečela. Dejte mi k řešení vraždu, pěkně psychologickou, klidně sériovku, hlavně žádnou romantiku a zůstanu v klidu. Na ochutnávku jsem si dala trochu staršího Sběratele kostí. S ním se nedalo šlápnout vedle, perfektní čtení. Pak se ke mně dostal Jussi Adler-Olsen a jeho oddělení Q s Carlem Morckem v čele. Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi, Složka 64. Úžasně napínavé čtení, zapomínala jsem dýchat. Marca jsem dočetla minulý týden a Nesmírného mám v hledáčku. Severský konkurent, marketingem milovaný Jo Nesbo, mě zatím míjí, dejte vědět, jestli za to stojí. Pro starší děti za to ale rozhodně stojí jeho "dětská kolekce" Doktor Proktor. Jeho Prdící prášek budou děti milovat a Vana času mě taky bavila. 

Zpátky na temnou stranu, autorka Gillian Flynn a její zkažené depresivní hrdinky jsou skvělé. Zmizelá, Temné kouty a Ostré předměty. Každá jiná a všechny stejně šílené. Ostré předměty jsem zaklapla před chvilkou a ještě teď mám husí kůži. 

Úplně jednoduché to ale s tímhle druhem knížek nemám, jsem spíš odhodlaný posera než bezhlavá hrdinka. Čtu ve dne, když předpokládám nepěkný vývoj. Když čtu večer, před spaním musím ještě přeladit myšlenky - přečtu si pár stran dětské knihy, co mám po ruce, nebo aspoň urputně myslím na nákupní seznam. 

Flashback / Těhotenský první trimestr - Nechutě a nepocity

Aneb loni touto dobou. Vzpomínací zapisník pro Babetku, aby věděla, jak jsme se měli, když už jsme se skoro měli.

Jak se zpráva o mém očekávání pomalu šířila, všichni se ptali na pověstné těhotenské chutě. No, přišly, ale mnohem později. Ze začátku se mě držely spíš nechutě. Záchranářské kakao naštěstí fungovalo skoro každý den, i tak jsem toho nablila dost a zdaleka ne jen ráno (dobrou chuť pokud právě obědváte:)). Mohla jsem se utlouct po kyselých gumových žížalkách (kvůli nim mi byl dlouho věštěn chlapeček), poprvé za dobu, co si pamatuju, jsem ochutnala svíčkovou (ano, opravdu) a zamilovala si ji. Vychýlila se mi už tak dost citlivá kalibrace čichu a ani já jsem dopředu nevěděla, co se mnou který pach udělá. Trápily mě bolesti hlavy, bez možnosti utlumení práškem jsem se léčila chladem, tmou a tichem. Celý první trimestr mi byla zima a únavou se mi rychle klížily oči kdykoli jsem si sedla. Ač to nezní jako idyla, ve světlých momentech to bylo čisté blaho, slunce v duši, život ve smíru, fakt. Nebo alespoň tak mi to teď hormony ovíněný mozek podává :)

V červnu mi teda bylo ještě pořád blbě, už jsem ale měla lepší dny a tak jsme s Mlhovinou v břiše cestovaly. Užily jsme si firemní den mojí sestřičky v holčičím týmu u brněnských permoníků, pohodu jsme načerpaly na břehu Nových Mlýnů a valašského vzduchu jsme se nadýchaly díky Babeťákovu firemnímu volejbalovému turnaji. Moje sestra si koupila úchvatňácký růžový skůtr, projet se mi nebylo dovoleno, tak mě jen kousek potlačili po příjezdové cestě. Letos až ho vytáhne ze zimoviště už ho prubnu!

Mlhovina protestovala proti upnutým a břicho utiskujícím věcem, jinak ale měla zatím prostorové nároky mile malé. Já jsem svou novou roli pořád ještě zpracovávala (občas jsem trochu pomalejší), ale kromě výše zmíněného klidu jsem se nijak jinak necítila. Žádné strachy, seznamy, nákupy, přípravy, stresy, jen klid a pohoda. Zadělávala jsem si přece na malou pohodářku. 

A přece se netočí

Už je to více než měsíc od prvního slavného přetoče a stále nic. Jak ji položím, tak zůstane. Na cvičení maká, tělíčko má pěkně zpevněné (kéž bych tohle mohla říci o svém stále ještě plandavém břichu). Hánácko-španělská genová kombinace bude asi silnější matroš, než jsme mysleli :) 

Máma lvice

Kočárky mě nikdy moc nebraly, miminka mě nedojímala, vypouklá těhotenská břicha mi připadala děsivá (ok, to se moc nezměnilo, teď jsou jen hezky děsivá). Bylo to to nezaměnitelné pouto mezi maminkou a děťátkem, co mě vždycky fascinovalo. Pokrevné zbratřování ve stylu Vinnetoua a Old Shetterhanda je sice stále cool, nerozlučnou parťačku si ale vlastnotělně vyrobit a porodit je prostě cooler :) 

Jaká máma ale jsem a budu je zatím ve hvězdách. Tak jsem je trochu vyzpovídala. Horoskopům samozřejmě nevěřím, na to jsem vychovaná příliš pragmaticky, ale jelikož mi většinou lichotí (části, které mi nelichotí, nejsou pravda), tak mě občas baví a dovoluju si je jako takovou aristokratickou libůstku. A co na mě coby maminku tedy říkají? 

Každý, kdo se octne v její sluneční záři, ucítí teplo. Lvi zřídkakdy vrhají stín. Jako matka bude své děti zahrnovat láskou a nezřízenou náklonností. (Hmm, nezřízená je dobré slovo:)) Nebude pro ni lehké vidět jejich chyby, ale když se jí to podaří, je přísná. Protože nesnese, aby se od ní něco považovalo za samozřejmost, bude trucovat v královském tichu, nedostane-li se jí od dětí příslušné vážnosti. Mnoho matek Lvů uplatňuje zvláštní způsob rozmazlování dětí, aniž by šetřily rákosku, což je docela rozpor, když se na tím zamyslíte. Bude si se svými potomky hrát a dlouze si s nimi povídat, ale také je naučí postavit se do pozoru jako vojáci, pěstovat vybrané způsoby a poslouchat starší. Zároveň je zde nebezpečí, že jim bude dávat příliš velké kapesné a podlehne žádostem o luxusní dárky. Svým způsobem se dá říci, že zachází se svými potomky jako s hýčkanými členy královské rodiny, které hluboce miluje, ale stejně tak očekává, že se na veřejnosti budou chovat s patřičnou noblesou. Bude nesmírně hrdá na jejich úspěchy a bůh chraň člověka, který by se pokusil jim ublížit nebo by je nespravedlivě soudil. Přesto je nebude moc hlídat. Je příliš nezávislá na to, aby nad nimi pořád stála. Povede svůj vlastní život a zpovzdálí bude svá mláďata sledovat. Mnohé ženy narozené ve Lvu jsou pracující matky, ale jejich dětem se málokdy nedostává pozornosti. Zpravidla tyto ženy dokážou skloubit mateřství se zaměstnáním do dokonalé rovnováhy. *femina.cz

Nesedí tohle na každou maminku? Nebo mě to opravdu tak dobře vystihuje, že mi to zní úplně přirozeně? Nebo mi to jen připomíná moji úžasňáckou maminku, která mi je tím nejlepším možným příkladem celý život a která právě teď tento horoskopický blaf čte se shovívavým matematicko-fyzikálním úsměvem na rtech? :)

Lvice a malá Kozorožka

Hvězdy jsou mi tedy nakloněny, uvidíme jak se projevím v praxi. Zatím, se skromností Lva, zářím.