Rokapůlčík

Hobiti se vyznačují malým vzrůstem, zhruba poloviční oproti běžnému člověku (proto se jim rovněž říká půlčíci, anglicky halflings), dorůstají výšky přibližně tří až čtyř stop (90–120 cm). Rokapůlčík s odborně naměřenými 79 centimetry je tedy zatím lehce podměrečný.

Nejsou nijak zvlášť pohlední, ale působí příjemně a přátelsky. Zpravidla mají kudrnaté vlasy a téměř žádným z nich nerostou vousy. Zato Rokapůlčík by na sebe strhl pozornost i vedle Legolase, vlásky jí prstýnkují a vous jsem zatím taky nenašla ani jeden.

Hobiti nemají vlastní jazyk – přesně řečeno jejich původní jazyk nebyl nikdy zaznamenán a byl zapomenut. Rokapůlčík má vlastní jazyk, jehož pokroky zaznamenáváme a s radostí sledujeme, jak se každým dnem přibližuje obecné řečí středoevropské. 

Hobiti většinou bývají dobrosrdeční, veselí, mají zálibu v dobrém jídle, pití a kouření dýmky. Náš hobit je v tomto bodě rozhodně hobit, i tu dýmku by okoštovala, kdyby se k ní někde dostala. 

Libují si v pohodlném životě, neradi opouštějí své rodinné sídlo a cestují po světě. A tady zase ne, Rokapůlčík je světoběžník, že by byla Pytlík? 

Pytlík, Nepytlík, krásné půlnarozeniny půlčíku! 

Hovězí, nikoli skot

Indiánské léto nemůže začít jinak než "knihovnickým výletem". Loni mimikovská demoverze, letos "všechno se vším všudy", jak říká Babeťák. 

Babetka poprvé spala v chatce, umývala se v kempové umývárně, hrála přesedávanou a další knihovnické hity (jen sedím, myslím, líbám jí ještě pár let zatajím), navštívila zámek, muzeum a hvězdárnu, běhala kolem táboráku, hrála (a ve své kategorii vyhrála) celovýletovou hru v olympijském duchu, seznamovala se, koupala se u splavu, padala a vstávala neúnavně celý víkend. 

Kemp U splavu ve městě Hovězí doporučuje pět z pěti Babet! Přibalte si sebou skvělou bandu a báječný víkend je zaručen. 

Indiánské léto vol.2

Už je to zase tady, roční období s zvláštním režimem, kdy je povoleno, co je jindy zakázáno, a kdy je přikázáno, co obvykle není dovoleno :) 

Krásné léto všem babetujícím!

První jazyková úskalí

Už je to tady a to jsme teprve v řeči babetí batolecí. 

Kde já řeknu fuj, tam Babeťák řekne caca /kaka/. Mně se kaka hodí v úplně jiné situaci. 

Já na kočku volám čiči, Babeťák se slovy čiči nabízí Babetce masíčko. 

Babetka letí bytem v honbě za kočkou a volá na ni koko. Babeťák schovaný pod dekou volá koko na Babetku, protože koko španělsky je naše bubu. 

Babetka nedbá strašidel a hledá kočku. 

Já nás označuju za maminku a tatínka, tatínek nám říká ama y aita. Babetka si to zatím přebrala na mama, amama a amamam, všechno jsem já. Tatínek se musí spokojit s tata, které se jí ještě občas plete s teta (trénink nejlepší tety se tady začíná vyplácet). Babičky a dědečky bereme šmahem baba a dědě, i když baba je občas i balon. Všechno co spadne, nebo vydá ránu, důležitě okomentuje ba, tedy bác. Dudlík máme vyloženě dvojjazyčný, někdy je to dydy a někdy tete. Brm brm je všechno co má kola, mňam mňam všechno k jídlu, ale i k pití. Loučíme se papa, posíláme vzdušné pusinky a vítáme něčím, co stále více zní jako ahoj. Pejska stále naháníme, nijak na něj ale nevolá, naše Siri, uteč a Sirinku, ty hňupe, hni se ji asi mate. Jinak ale ví, že je to pe, tedy pejsek a pta, že je ptáček. Postupně doplňujeme i ostatní zvířenu, gaga, bů, pipi. Nejnověji se teď naučila velice procítěné au nebo dokonce auva, které hlásí pokaždé když sáhne na něco příliš teplého nebo naopak příliš studeného. Přizvukuje v podstatě neustále, když jí dojdou hlásky, tak hučí :) 

Chlup na jazyku

...je momentálně náš nejpalčivější problém. Babetka stále frčí na dudlících, pokud jí ale kočka uteče na nedostupné místo, neváhá ho okamžitě použít jako ožužlanou střelu. Nutno poznamenat, že má dobrou mušku. Ale, onen dudlík se pak z kočičího hřbetu dostane často do nehostinných míst, kde si ho Babetice pak vyzvedne, zapojí do příslušné zdířky a problém je na světe. Vyplázne jazyk, spustí řev a letí ke mně. A já? Já pak utírám, škrabkám a ofukuju její jazyk dokud se nerozchechtá. Opakujeme v pravidelných intervalech několikrát denně. 

Malinová

Maliny, noste maliny! 

Stolování a palačinkový experiment

Už je to pár týdnů, co byl růžový židlidrap zbaven přídavného pultíku a přisunut ke stolu. První dva dny jsem odolávala nutkání ho tam dát zpět, ale vytrvala jsem a tak si konečně na všech členech rodiny můžu vynucovat společné stolování. A budovat zdravé návyky, samozřejmě. 

Babetka jí výborně, když má hlad. (Taky spí výborně, když je unavená. Na některé zákonitosti není potřeba vyšší dívčí.) 

Palačinkový experiment je na talíři i na židličce. Už v těhotenství mi bylo řečeno, že děti jsou jako palačinky, první je vždycky zkušební :) 

V jídle se dostáváme do zajímavější fáze, Babeta se nebojí experimentovat (zvlášť když má hlad, viz výše). Asi mám štěstí, ale ještě jsem nenarazila na nic, co by vytrvale odmítala. Nic ani vyloženě nevyžaduje a mňam mňam hlásí v podstatě na všechno. Za oblíbené by se daly označit maliny, babiččina kuřecí polívka a perníčky. 

Občas mě překvapí, jak moc je to dítě vděčné a nevybíravé. Minule si mezi chody přikousla i kopretinu z vázy. Taky mňam mňam, asi dezert :) 

Slaměnky

Zásadní poznatek hned pro začátek: když v normálním tříčlenném provozu brblám, že všechno dělám sama, tak asi kecám. 

Protože v aktuálním dvoučlenném provozu opravdu všechno dělám sama a je to peklo. A je tu strašný bordel, triliarda zbytečných věcí, načatých činností, které byly přerušeny jinou naléhavější činností, aby i ta byla přerušena nejnaléhavější činností v tak rychlém sledu, že si na původní přerušenou činnost vzpomenu, až když se o ni zase přerazím. 

Až mě z toho chvílemi přechází humor. Nebo mě přechází, že už nám ten holčičí duet končí? Přece jen, náš slaměný program byl v základu pohodový a místy i kulturně-obohacující. 

Po intenzivní dubnové masáži baskického ega bylo potřeba potěšit i hanáckou polovinu ducha na Hanáckých slavnostech. Babetka sice zaspala samotné krojové juchání, ale na labutě už byla ready a vůbec se nebála. Poprvé taky byla na našem zámku a rovnou na pohádkové prohlídce. Od krále dostala perníček, Popelce pomohla přebírat čočku s hrachem a soucitně poplácala spící Růženku po koleni. Strašidelné sklepení jsme prošly svižným krokem až k třpytivé mořské panně, kde nám úlevné vydechnutí překazila vodnice. Se studenou vodou mi na Babet prosím stále nechoďte. 

Co se hudebního vzdělávání týká, doma nám aktuálně nejčastěji vyhrává Svěrák s Uhlířem, jejich staré Hodiny zpěvu (které naše mamka už v době kdy jsme je poslouchaly já s nejlepší tetou překřtila na Zpěvy blba veselého, ze kterých se ale dá stále sestavit plejáda perel, které si i dnes ráda z plna falešného hrdla zazpívám a přiblble se uculuju zatímco se Babetka pohupuje - stejně mimo rytmus jako já zpívám. Jsme prostě dvojka k zulíbání). Aby si Babetka nezvykala jen na jeden žánr, nechaly jsme se sousedem pozvat na punkový koncert pořádaný k jeho narozeninám. Naštěstí i odrostlí pankáči mají děti, takže se vedle pódia skvěl, plně vytížený, skákací hrad. Party podle babetího gusta!