8O

Odvážně okatá obdivovatelka Obi-wana, okázale oslnivá osmiměsíční ochotnice! 

Sedmispáčka...

...to tedy není.

Pár nocí "v celku" už jsme zažily. Všichni říkali, že to už bude jen lepší. Je to pár měsíců a stále na ně s láskou vzpomínáme :) 

Nedostatek spánku mi z provozu vždy jako první vyřazuje termoregulační systém, takže letošní léto mě nějak nedostihlo. Bylo vůbec horko? Vybavuju si jen, že mi párkrát bylo na sluníčku hodně teplo...

První doba příkrmová

Z minulých Babetovin by případný čtenář mohl nabýt dojmu, jak skvělého experimentálního jedlíka doma máme. 

Aneb zbytečně podrobný popis naší prozatímní cesty světem tuhé stravy :)

Ano, skutečně čtyřikrát denně ohřívám a připravuji nejrůznější kombinace ovozelu. Ano, z trpělivosti a tanečků okolo každé lžičky už mi raší svatozář. Ale množství příkrmu končící v žaludku žádané osoby se stále i po téměř dvou měsících počítá na jednotlivé lžičky. A i když občas ještě sklouzneme k čistě mléčnému dnu a občas mě překvapí vdechnutím celé skleničky jako maliny, pokroky kýženým směrem jsou z jisté perspektivy již vidět a kuchyňsko-laboratorní experimenty nás dál baví.

To to jede, to to jede

To to sviští! 

Písnička princezny Máňi z Nezbedné pohádky je naše oblíbená rozesmívací a dneska nezbývá než konstatovat, že ten čas opravdu letí jak splašená svině. 

Babetka pomalu končí osmý měsíc a já dneškem začínám poslední dvacítku. 

Ta se ale prý ještě slaví, zakopat se půjdu až za rok :) 

A tak slavíme! Babetka dostala nové šaty a já jsem si zaskákala na trampolíně. Navrhuju, že příští rok by to mohlo být naopak :) 

Večer přišel Babeťák a překvapil tvrdou krabičkou! A udělal ze mě sběratelku korálků ;) Děkuji! 

Zbytek večera pak už v našem klasickém oslavovacím modelu, dlouuuhá večeře plná dobrot a film. Dnešní výběr v režii oslavenkyně padl na animovanou irskou pohádku Píseň moře. Doufám, že ústřední mořská píseň mi bude v uších znít ještě dlouho, je překrásná. 

A když už jsem celá naměkko, tak ještě jednu rozněžňovací fotku :) 

Dobrou narozeninovou noc!

Kdo židli má, bydlí!

Tolik jsem doufala, že se téhle fázi vyhneme! Jakože první příkrmy zvládneme tak nějak nadivoko, na klíně, na zemi, na polštáři... Že se Babetka přeci co nevidět posadí, a tím tak nějak ladně přeskočíme fázi těchto monstrózních plastových příšerností (jako fakt, kdo tohle vyrábí? Nešlo by to funkční a přitom hezké? A to prosím ze všech stran?) a rovnou pořídíme elegantní rostoucí dřevěnou židli... No, nešlo to. Motorický vývoj zpomalen, mrštnost zrychlena a příkrmové plivy zaostřeny přesně na místa, kam je nechci. Pokrok nezastavíš. 

Kterak Babeta po Čechách vandrovala

Babeťákova dovolená byla do poslední chvíle nejistá, takže když klapla, nachytala nás úplně nepřipravené. Shodou okolností jsem měla v počítači otevřené stránky hotelu Kokořín, a ač jsme byli v diskuzi o našich možnostech teprve na začátku, Babeťáka místopis Kokořínska tak pobavil, že tam rovnou zavolal.

Roztomilouš pózuje 

Roztomilouš otočen pro potřeby fotografa

Mé nemalé námitky, že to je hezký ale daleko, sfouknul oblíbeným argumentem, že celá naše republika se dá objet za šest hodin a to je v měřítku Španělska stále ještě v podstatě za barákem. Na to se nedá nic říct. (Stále ještě mám v živé paměti, jak jsme jezdili na rande - na oběd - na Slovensko. Vždyť je to tak blízko!)

Lesokaple

Lesonebe

Tak jsem ustoupila, usmlouvala aspoň spací zastávku na chalupě a s autem nacpaným po strop, aby se nemluvně mělo stále jako ve vatě, jsme vyrazili.