Z minulých Babetovin by případný čtenář mohl nabýt dojmu, jak skvělého experimentálního jedlíka doma máme.
Aneb zbytečně podrobný popis naší prozatímní cesty světem tuhé stravy :)
Ano, skutečně čtyřikrát denně ohřívám a připravuji nejrůznější kombinace ovozelu. Ano, z trpělivosti a tanečků okolo každé lžičky už mi raší svatozář. Ale množství příkrmu končící v žaludku žádané osoby se stále i po téměř dvou měsících počítá na jednotlivé lžičky. A i když občas ještě sklouzneme k čistě mléčnému dnu a občas mě překvapí vdechnutím celé skleničky jako maliny, pokroky kýženým směrem jsou z jisté perspektivy již vidět a kuchyňsko-laboratorní experimenty nás dál baví.
Nutno podotknout, že nejsem násilnická tlamičkootvíračka, snažím se ani nebýt nutič či tlačič, ale na druhou stranu, praktiky podlých úskoků a zákeřných lžičkuzarážejících triků mi vůbec nejsou cizí :)
Kudy jsme tedy nakonec pronikly do příkrmových tajů? Úplně první lžička byla den před půlročninami trojobilná kaše s lepkem. Instantní, udělaná jen z vody. Uznávám, že moc dobrá nebyla, ale svůj účel snad splnila. Druhý den jsme si ji úspěšně zopakovali.
Fascinace lžičkou byla veliká, tak jsme nelenily a rovnou najely na systém zelenina v poledne a kaše večer. První byla dýně (a dodnes spolu s pastinákem a květákem zůstává favoritem, ač to tak ten první den nevypadalo). Asi po týdnu jsme přidaly ovocné svačinky. Začínaly jsme čistě na kupovaných skleničkách, snědené množství bylo tak malinké a úsilí vynaložené k připravení dítěte k jídlu tak velké, že mi to přišlo jako dobrý kompromis a o jeden stres méně.
O další dva týdny později Babetce z jídelníčku vypadla večerní kaše. K mému překvapení, protože v té době už jsem konečně přípravu kaše vychytala, že byla opravdu dobrá. Zkusila jsem ji nabízet k snídani, s ovocem, ale nic. Nevadí, tady tedy začal systém čtyř ovozelových jídel denně, který nám vydržel až do půlky srpna, tedy cca do sedmi a půl měsíce věku. Po každém jídle kojím a přikrmovaný kojenec vypadá spokojený.
Recepty z chytrých knih zatím moc neřešíme, i když jistá inspirace složením tu je. Zatím prostě jen uvařím na páře v podstatě cokoli, co mi cvrnkne do nosu v obchodě (popřípadě co vydá sousedovic zahrádka), uvařím to na páře, rozmixuju, odborným stylem "padni kam padni" namíchám a servíruju. Případné přebytky mrazím. Ovoce nabízím jak čerstvé, tak převařené mixované. K pobavení publika a zabavení nemluvněte občas podávám i kukuřičnou křupku.
Iniciace změny zavedených pořádků tentokrát vzešla ode mě. Babeta špatně spala až jsme došly do stádia, kdy jsem v noci víc kojila než spala. Na příkrmech bylo potřeba přidat. K zeleninovým mixům přibyli masozeleninové, ovocné svačinky jsme obohatily o bílý jogurt a piškot. Vrátily jsme se k večerní kaši, servírujeme ji zpátečnicky v láhvi, ale před spaním už na lžičku není síla.
Nově pracujeme i na pitném režimu. Babetka je překvapivě nadšená z čaje, pije ze startovacího pítka a učí se i lokat z otevřeného kelímku.
Na jídlo je stále potřeba vychytat správnou náladu a akorátní míru hladu, poměr kupovaných ku doma vařeným příkrmům už se vyrovnal na spravedlivé polovině a zub zatím není žádný.
Kudy jsme tedy nakonec pronikly do příkrmových tajů? Úplně první lžička byla den před půlročninami trojobilná kaše s lepkem. Instantní, udělaná jen z vody. Uznávám, že moc dobrá nebyla, ale svůj účel snad splnila. Druhý den jsme si ji úspěšně zopakovali.
Fascinace lžičkou byla veliká, tak jsme nelenily a rovnou najely na systém zelenina v poledne a kaše večer. První byla dýně (a dodnes spolu s pastinákem a květákem zůstává favoritem, ač to tak ten první den nevypadalo). Asi po týdnu jsme přidaly ovocné svačinky. Začínaly jsme čistě na kupovaných skleničkách, snědené množství bylo tak malinké a úsilí vynaložené k připravení dítěte k jídlu tak velké, že mi to přišlo jako dobrý kompromis a o jeden stres méně.
O další dva týdny později Babetce z jídelníčku vypadla večerní kaše. K mému překvapení, protože v té době už jsem konečně přípravu kaše vychytala, že byla opravdu dobrá. Zkusila jsem ji nabízet k snídani, s ovocem, ale nic. Nevadí, tady tedy začal systém čtyř ovozelových jídel denně, který nám vydržel až do půlky srpna, tedy cca do sedmi a půl měsíce věku. Po každém jídle kojím a přikrmovaný kojenec vypadá spokojený.
Recepty z chytrých knih zatím moc neřešíme, i když jistá inspirace složením tu je. Zatím prostě jen uvařím na páře v podstatě cokoli, co mi cvrnkne do nosu v obchodě (popřípadě co vydá sousedovic zahrádka), uvařím to na páře, rozmixuju, odborným stylem "padni kam padni" namíchám a servíruju. Případné přebytky mrazím. Ovoce nabízím jak čerstvé, tak převařené mixované. K pobavení publika a zabavení nemluvněte občas podávám i kukuřičnou křupku.
Iniciace změny zavedených pořádků tentokrát vzešla ode mě. Babeta špatně spala až jsme došly do stádia, kdy jsem v noci víc kojila než spala. Na příkrmech bylo potřeba přidat. K zeleninovým mixům přibyli masozeleninové, ovocné svačinky jsme obohatily o bílý jogurt a piškot. Vrátily jsme se k večerní kaši, servírujeme ji zpátečnicky v láhvi, ale před spaním už na lžičku není síla.
Nově pracujeme i na pitném režimu. Babetka je překvapivě nadšená z čaje, pije ze startovacího pítka a učí se i lokat z otevřeného kelímku.
Na jídlo je stále potřeba vychytat správnou náladu a akorátní míru hladu, poměr kupovaných ku doma vařeným příkrmům už se vyrovnal na spravedlivé polovině a zub zatím není žádný.
Žádné komentáře:
Okomentovat