Kterak Babeta po Čechách vandrovala

Babeťákova dovolená byla do poslední chvíle nejistá, takže když klapla, nachytala nás úplně nepřipravené. Shodou okolností jsem měla v počítači otevřené stránky hotelu Kokořín, a ač jsme byli v diskuzi o našich možnostech teprve na začátku, Babeťáka místopis Kokořínska tak pobavil, že tam rovnou zavolal.

Roztomilouš pózuje 

Roztomilouš otočen pro potřeby fotografa

Mé nemalé námitky, že to je hezký ale daleko, sfouknul oblíbeným argumentem, že celá naše republika se dá objet za šest hodin a to je v měřítku Španělska stále ještě v podstatě za barákem. Na to se nedá nic říct. (Stále ještě mám v živé paměti, jak jsme jezdili na rande - na oběd - na Slovensko. Vždyť je to tak blízko!)

Lesokaple

Lesonebe

Tak jsem ustoupila, usmlouvala aspoň spací zastávku na chalupě a s autem nacpaným po strop, aby se nemluvně mělo stále jako ve vatě, jsme vyrazili.

Babetka pomrkávající na terase

Balon! 

Chalupování bylo tentokrát hlavně o rodinném setkávání. Nemluvňata se sešla hned dvě, takže neustále někdo uspával, krmil, nosil, vozil a přebaloval. Taky rodinné tituly se nám začínají pěkně míchat, počet maminek a tatínků se navýšil, druhé miminko je moje sestřenice, moje mamka je tak babička i teta a moje babička zase babička pro tu moji sestřenici a prababička pro Babetu. A do toho přijel syn bratra mojí babičky s rodinou a to už by se jeden na ty tituly vyprdnul :) 

Les útočící na hotel

Soutěska 

Po chalupě nás čekal přejezd do severních Čech, který jsme si zpestřili návštěvou originálního Jičína (žádný hluboký dojem v nás nezanechal, náš je hezčí ;)) a první hrad dovolené - Kost. Na Kosti nás pobavil šeptající oblouk a asi z důvodu nedostatku kulturního vyžití na mě silně zapůsobila místní krásná sbírka obrazů. Babeta vyzkoušela hradní akutstiku, když si parádně zařvala z ochozu na celé nádvoří, kde se do pozoru postavila nová skupina návštěvníků. Kost má skvěle zařízené a krásně řešené turistické zázemí, až nám bylo líto, že je Babetka ještě tak malá a nechce cvrnkat kuličky. 

Kost

Za Kostí

Hotel nás dostal, vážně jsme vybrali dobře, ve skutečnosti byl ještě hezčí než na promo fotkách a to je co říct :) Do prostorného pokoje jsme se vešli i s kočárkem a veškerým příslušenstvím. Nádherné výhledy na les a sklály byly přesně to, co jsme potřebovali. Jo a zlatá stěna! Rozhodně zapamatování hodná inspirace pro náš budoucí obývák, jen Babeťáka k tomu musím ještě přesvědčit. Designová prosklená koupelna uprostřed pokoje se ukázala jako malinko nepraktická, což ale zase vyvážil fakt, že nám chůvička dosáhla až do hotelové restaurace. Takže jsme chodili spát nemytí, ale najedení. 

Pod vrcholem Bezdězu

Vysmáté pod věží

Personál nám vzhledem k miminku vycházel ve všem vstříc a nic nebyl problém, dokonce i vaničku kvůli nám do hotelové výbavy dokoupili, kuchař v kuchyni na nás čekal, i když se nám protáhlo uspávání, a nikomu ani nevadily naše rozvleklé snídaně často proložené procházkou. Okolí hotelu bylo přesně podle mých představ - několik stezek do lesa na všechny směry, některé pohodlně kočárkové, některé šátkovací/nosítkové dobrodružnější (takže v lese jsme často byli i třikrát denně) ale přitom kousek od hotelu i další restaurace a cukrárna (pořád ještě cítím na jazyku tu nejlepší kokosku v historii kokosek). 

Lesovýhled

Druhý hradní cíl byl jasný, na Kokořín jsme vylezli hned první ráno. Celý den poprchalo a tak poslouchat paní průvodkyni vyprávějící kokořínské pohádky v krásném hradním sále, byl nejlepší možný program. Chyběl jen oheň v krbu a skromná středověká idyla by byla dokonalá.

Kokořín

Třetí hradní zastávka byla Houska. Nejstylovější průvodce s dunivým hlasem, ze kterého jsem měla husí kůži a nikdy si nebyla úplně jistá, kdy žertuje a kdy mluví vážně, mi řečmi o pekle a pekelné bráně tak nahlodal svědomí, že jsem na konci prohlídky zavítala do kaple a z návštěvy pekelné díry jsem se vymluvila na Babetu, toho času připnutou na břiše. Babeťák mé rozhodnutí podpořil a společně jsme s díky pekelné bráně ukázali záda. Jsme takoví dva hrdinové :) 

Bezděz

Bezdězská kaple

A to by za mě z hradů stačilo, jenže to by Babeťák z okna Housky nemohl zahlédnout impozantní Bezděz. Den čtvrtý, původně plánovaný jako odpočinkový před dlouhou cestou domů, se tedy zvrhl na čtvrtou hradní návštěvu. Místo odpočinku jsme vylezli ten šílený krpál a odměnou nám byl úžasný zážitek, to místo má fakt šťávu. 

Výhled z věže Bezdězu

Gandalf na Bezdězu? 

Dlouhou cestu domů jsme si pak opět rozdělili na dva díly, jeden den jsme dojeli do Náchoda, kde jsme naší přítomností obšťastnili městský byt chalupářské babičky (obávám se, že po nás uklízí ještě dnes, ale bylo to super a ještě jednou děkujeme babi :)), a druhý den už jsme dojeli až domů. V Náchodě jsme si kromě babičky užili trochu města i trochu lesa, aby nás pondělní realita neuhodila příliš tvrdě. 

Babetka celé naše české vandrování snášela statečně a, i když náš harmonogram zněl nabitě, všechny její rituály byly dodrženy a nikdo nebyl raněn na těle ani na duši. Naopak, taková koncentrace výskytu tatínka byla stále zdrojem neutuchajícího nadšení. Jejího i mého :) 

Bezděz

Bezděz