11J

Ječící jezinka, jímavá jasněnka, jasmínová jitřenka, jakostní jedináček, její jedenáctiměsíční jasnost!

Advent

Je to tady zase! 

Ale klid, já se krotím. 

Pořád si musím připomínat, že na spoustu věcí je Babetka ještě malinká a že nám nic neuteče. Takže jsem jí nedělala adventní kalendář. Nezavalím ji kupou hraček. Nezdobím úplně celý byt. Letos ty světýlka na záchodový okno věšet nebudu. Nebudu šílet. Jsem na sebe hrdá, beru to s klidem. 

To víte, vánoční fanatik a první dítě :) 

Jelikož nás čeká první cesta na Pyrenejský poloostrov právě v době vrcholícího adventního šílenství, jsou některé přípravy značně urychleny. O ošuleném robotizovaném úklidu jste už četli, dekorace je letos střídmá a linecké už odpočívá, aby bylo správně uleželé. Doufám, že se mu na chuti nepodepíše, že jsem tentokrát při pečení nejihla klasicky u tří ořechů, ale potřebovala jsem dokoukat poslední díly (podle mě velice povedeného) Rapla. A že Babetka asistovala, při plácání těsta a při vykrajování jsem ji měla v šátku, abych měla její nenechavé prstíčky pod kontrolou. 

A propos, prstíčky. Jaká je aktuálně nejoblíbenější přebalovací hra? Pracovně jí říkám Mami, koukej jak mám dlouhé ruce. Jestli vás to zajímá, tak ano, opravdu si na to hovínko dosáhne (s jídlem jsme ve fázi ano, trávící procesy jedou na plný výkon). Poslední dva dny celkově asi prochází rekvalifikací Bufeťačkou snadno a rychle. Už vyházela odpadkový koš, objevila záchod, lidský i kočičí. Do pusy si stále strká kde co. Zase se ale umí podělit, takže i mně se snaží do pusy strkat kde co. 

Od záchodu zpět k adventu. Věnec jsem zrecyklovala loňský, hormony vyladěný kuličkový. 

Hezký začátek kouzelného času adventního! 

Letenky

...máme!

Španělsko, třes se! Teda, těš se! Babeta poletí!

Roboti

Úklid se mi poslední dobou vymykal z rukou, Babetka přehodila výhybku a přes den opět spí pouze v kočárku. Jedoucím samozřejmě. Můj zadek to vítá, domácnost už méně.

A tak jsem se rozhodla investovat do nového pomocníka. Robotického vysavače. A když jsem zjistila, že má i vytíracího kámoše, přibrala jsem ho do party taky. A mé nadšení nezná mezí.

Nutno podotknout, že domácí práce neprožívám. K duševní rovnováze potřebuju mít kolem sebe relativní pořádek a systém v uložení věcí, ale šůrování spár mezi kachličkami a vůně leštěnky mě nijak neuspokojuje. Oblíbená věta sousedek: "Dnes je hezky, to abych umyla okna", mi absolutně nedává smysl. Okna se myjí na jaře, a když se jedno jaro nestihne, cobydup je tu další, žádný stres :) 

Takže když už úklid, tak to musí svištět, žádný víte-co s mladou paní :) A na to jsou roboti geniální. Dělají mě ještě multifunkčnější než jsem. V jednu chvíli vysávám v obýváku, vytírám ložnici, peču v troubě večeři, peru a přitom se plně věnuju Babetce právě balancující na dvou opěrných bodech snažící se strhnout mi z hlavy zelený trychtýř. Paráda, no ne? 

Parašutistka

Někdo na Martina zapíjel husu vínem, někdo se radoval z prvního sněhu a někdo si skočil šipku přes zábradlí postýlky. 

Na pozorování v nemocnici jsme strávily jednu dlouhou noc a jeden ještě delší den, naštěstí je však jediným následkem parádní první monokl. 

Pohyby

Doba laxního plaziče minula a Babeta jede

Ke konci října jakoby pochopila, že jí hoří tabulkový termín. Při hře se několikrát dostala do kleku (třeba když mi přelézala nohy a sekla se v polovině), pak už do něj šla cíleně v postýlce. Do tří dnů byl z kleku šikmý a hned potom vzpřímený sed. Nemůžu se na ni vynadívat, takhle z nového úhlu je to úplně nové dítě! 

Pak si všimla, že nohy nekončí koleny a že ten zbytek k něčemu taky musí být. První vratké postavení na sebe nedalo dlouho čekat. Teď ho piluje, občas pokouší štěstí jen třemi opěrnými body, ale se čtyřmi je jistější. 

Plazení si nechává vyhrazené na chvíle vrcholného zaujetí, když se za něčím žene a není čas ladit hemisféry, ale když je v klidu, leze krásně po čtyřech i na kluzké podlaze. Nevím co se jí honí v hlavičce, ale občas ji při lezení přepadne bláznivá radost, přeřadí na nejvyšší možnou rychlost, vyrazí bez cíle vpřed a šíleně se u toho řehtá. Tohle mimochodem naposledy předvedla v restaruraci v polovině přebalovacího procesu na dlouhé lavici – otočím se pro čistou plínku a pak už jen vidím třepotající se nahatou prdelku mizející v dáli za zvuku zajíkavého chechotu. Je k sežrání :)