Doba laxního plaziče minula a Babeta jede
Ke konci října jakoby pochopila, že jí hoří tabulkový
termín. Při hře se několikrát dostala do kleku (třeba když mi přelézala nohy a
sekla se v polovině), pak už do něj šla cíleně v postýlce. Do tří dnů
byl z kleku šikmý a hned potom vzpřímený sed. Nemůžu se na ni vynadívat,
takhle z nového úhlu je to úplně nové dítě!
Pak si všimla, že nohy nekončí koleny a že ten zbytek k něčemu
taky musí být. První vratké postavení na sebe nedalo dlouho čekat. Teď ho
piluje, občas pokouší štěstí jen třemi opěrnými body, ale se čtyřmi je
jistější.
Plazení si nechává vyhrazené na chvíle vrcholného zaujetí,
když se za něčím žene a není čas ladit hemisféry, ale když je v klidu,
leze krásně po čtyřech i na kluzké podlaze. Nevím co se jí honí v hlavičce,
ale občas ji při lezení přepadne bláznivá radost, přeřadí na nejvyšší
možnou rychlost, vyrazí bez cíle vpřed a šíleně se u toho řehtá. Tohle
mimochodem naposledy předvedla v restaruraci v polovině přebalovacího
procesu na dlouhé lavici – otočím se pro čistou plínku a pak už jen vidím
třepotající se nahatou prdelku mizející v dáli za zvuku zajíkavého
chechotu. Je k sežrání :)
Žádné komentáře:
Okomentovat