Tolik jsem doufala, že se téhle fázi vyhneme! Jakože první příkrmy zvládneme tak nějak nadivoko, na klíně, na zemi, na polštáři... Že se Babetka přeci co nevidět posadí, a tím tak nějak ladně přeskočíme fázi těchto monstrózních plastových příšerností (jako fakt, kdo tohle vyrábí? Nešlo by to funkční a přitom hezké? A to prosím ze všech stran?) a rovnou pořídíme elegantní rostoucí dřevěnou židli... No, nešlo to. Motorický vývoj zpomalen, mrštnost zrychlena a příkrmové plivy zaostřeny přesně na místa, kam je nechci. Pokrok nezastavíš.
Proběhl několika denní internetový průzkum. Byli vybráni zástupci jednotlivých kategorií, u kterých se o nějaké snaze o příčetný design dalo alespoň polemizovat. A jeden po druhém byli vyřazeni pro nedodržení základních požadavků. Vyjeli jsme do Ostravy i s testovacím subjektem. Tam se Babetouš spolčil s Babeťákem a dělali na mě oči právě nad tímhle zařízením. Odolávala jsem statečně. Jednání jsem odročila ve snaze zachránit si kuchyni. Proběhlo druhé internetové kolo. Vzdala jsem se a vrátila se do Ostravy.
Protože když už, tak už - teď nám tedy půl kuchyně zabírá ta nejbarevnější obrovitost, co jsme sehnali. Ano, je tam princezna. Ano, i drak. A to pod Babetulí je ještě jeden. Větší. Růžovej.
P.S.: Zním kategoricky, ale už jsem jí (té obrovitosti) odpustila. Batetka je v ní spokojená, a když se během jídla několikrát otočí, aby dala princezně pusu, jihnu.
P.S.2: Jo, jsem si docela jistá, že netuší, že je tam princezna, a vůbec netuším, proč ji olizuje. Ale je to sladké, i když to pak znamená příkrm ve vlasech :)
Žádné komentáře:
Okomentovat