V červnu se musí na výlet a jedno kolik vám je let.
Je potřeba mít batůžek, parťáka a cíl. A tatranku.
No, známe se, takže je jasné, že auto jsem měla nacpané po strop, parťáků celou partu a v cíli rum.
Jako vždy v našem babetím červnu jsme zvládli expedice dvě, jednu zpívací a jednu literární. Zpívající byla letos na téma staré Popelky a ostatních skvostů, které se natáčely v Průhonicích. Ty se staly hlavním cílem výpravy (pravda, mohli jsme si předem kromě přípravy zpěvníků nastudovat i to, že v Průhonickém zámku nejsou klasické prohlídky a že nás tam čeká jen opravdu veliký park a svatební maraton, ale i tak to bylo skvělé.) Literární jsme měli za humny, takže účast byla neoddiskutovatelná.
Obě výpravy byly zpestřeny Babetčinými pokusy o civilizované vyprazdňování. Coby doprovodný program jsme totiž zvolili indiánské odplenkování. V pondělí před čtvrtečním odjezdem došly plenky a nové nebyly. Prý je lepší takto rázně odplenkovat zalezlí doma a ven vyjít až když jsou všechny výpusti pod kontrolou, ale kdo na to má čas? Při takovém počasí? Kdepak, pěkně rovnýma nohama do toho, však se to opere. První den šestery gatě, druhý den čtvery, třetí troje a tak dále, sem tam prostěradlo, když se moc tvrdě spalo, a dnes po dvou týdnech jsou vyprazdňovací cesty plně oddány Babetímu velení. Zatím teda většinou neodhadne, co se chystá, když ale trefuje správná místa, vzal to čert, no ne?
Gratuluju k Babetčinu samostatnému vyprazdňování! :D Pěkné fotky.
OdpovědětVymazat