Nepíšu, jelikož jsem pověrčivá a přespříliš autocenzurovaná. Když se zlobím, moc se neventiluju, protože by se tu mohl poznat ten, na koho se zlobím, a když jsem happy, tak taky ne, protože je to nuda na čtení, psaní i počítání. Nejlíp píšu, když je mi to tak nějak buřt a přitom jsem v klidu jako sám zen. Nebo Yoda, jen se správným slovosledem.
Dnešní počty jsou ale milé počty. Na blogu je oficiálně ticho rok, podle konceptů deset měsíců, i když koncepty naštěstí nevidíte, že jo. Takže to dělá měsíc příprav, devět měsíců čekání a dva měsíce s naším druhorozeným. Ten koncept jste neviděli právě kvůli té pověrčivosti, chápeme se :) Ale ticho je u konce, budiž písmo.
K Babetě nám přibyl kluk. Jak mu říkáme my je krásné, tady se ale opět uchýlíme ke krycímu jménu. Chtěla jsem se držet motožargonu a vyhnout se fichtlu, takže jsem si nechala poradit péráka. Když už mému taťkovi nevyšel tip na Alberta, tak mu alespoň tady uděláme radost Pérákem.
Takže zatímco se tady vypisuju, v ložnici už mi oddechují dva kousky, Babeťák a kočka. Jo, ta pořád ještě žije :)
Babeta a Pérák ode dneška v tandemu jedou. Vžm.
Žádné komentáře:
Okomentovat