...vznikla úplně náhodou. Myšlenka si začala žít vlastním životem a já už jsem se ji jen do termínu oslavy snažila dohnat.
To si tak na mě z internetů občas mrkne kytičková čelenka, někdy něžná, někdy grandiózní, ale všechny skvělé. Co s tím? Na hlavu do města bych vypadala jako na hlavu, svatby už jsem měla a další neplánuju a na velkofestivalové akce mě neužije. Na oslavu třicetin by to ale šlo! Nebudu v tom tam ale sama vypadat jako blbec? To by ji museli mít všichni... A už to bylo.
Okvětované ženy byla geniální myšlenka, a aby naši drazí muži nepřišli zkrátka, doplnila ji druhá geniální myšlenka, indiánské čelenky pro naše milé protějšky. Ať se mi na těch fotkách vyjímají. Dokonalým dárkem číslo jedna totiž byl portrétní objektiv a tak jsme ho rovnou zajeli.
Na čelenky jsem si sice musela dát dvakrát noční, malinko jsem si za ně a na ně zanadávala, ale výsledek předčil má očekávání... no hlavně velikostí :) Pokud se budete do něčeho podobného pouštět taky, myslete na menší květy. Pokud by se vám ale líbili ty moje, jsou k dispozici :)
Výsluní a šum svistu oslavovaného jsem si nezabrala jen pro sebe, přizvala jsem i Babetku s jejím svátkem. Ten jsem vyhlásila českému kalendáři navzdory, chudák dítě přece nemůže slavit všechno v zimě. Konceptuálně to mám ale promyšlené a souvislosti sedí na historicko-geograficko-rodinném pozadí tak přesně, že být v tom zamotaná i vražda, nevycházel by Poirot z úžasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat