Retro

Babetčina nejlepší teta (která si tento titul přiřkla sama a nám nezbývá než souhlasit) a zároveň moje drahá sestra nám (mně a tehdy ještě mlhovině v pupku) k loňským Vánocům přichystala to nejparádnější retro překvapení. Přetočila do mp3 formátu všechny naše dětské kazety, a že jsme jich měly!

Hned na Štědrý večer jsme si jich pár pustili, a přestože jsem je tolik let neslyšela, stále jsem byla schopná dokončovat věty vypravěče. Lidský mozek je úžasný, tolik vzpomínek! První znělka a já vidím, jak jsme při vyslovení posledního slova na jedné straně kazety, tryskem letěly otočit, aby nám neutekl začátek na druhé straně (skutečnost, že kazeta funguje právě naopak, tj. že se musí nechat dojet, aby na druhé straně začala od začátku, jsme empirickým zkoumáním odhalily až po mnoha měsících a byl to vpravdě objev desetiletí).

Kazeťák nám trůnil v pokoji na čestném místě už od dob, kdy jsme obě byly malé špuntky. Večerní pohádka z kazety byla klasika a zároveň jedna z mála činností u kterých jsme se nehádaly. Po období jednomyslné dětské shody nadešlo pubertální bouření a o tom, co bude kdy hrát, bylo opravdu hodně řevu (a nejen řevu). Už si nevzpomínám, kdo přišel s tím geniálním řešením, ale situaci uklidnilo rozdělení dní na sudé a liché. V sudé dny jsem kazeťák ovládala já (a tvořila chytáním hitů z rádia legendární kazetové kompilace) a v liché dny bylo ticho. Většinou (v té době jsem byla ještě trochu silnější než malá ségra;)).

A pak nadešlo třetí období, kdy jsme večer po těžkém dnu (ano, i pubertální a předpubertální děti mají těžké dny) nemohly usnout a v momentě vzájemného smíření padl nápad, pustit si zase jednou pohádku. A byly jsme v tom zase.

A pak doba postoupila z kazetové do cédčkové. A z cédéčkové do empétrojkové.

Půjčte si dnes kterýkoli z našich "dospělých" mobilů, ve všech najdete aspoň jednu usínací pohádku :) A teď je máme zase všechny! 

Které to tedy jsou? Alenka v Říši divů vyprávěná Růženou Merunkovou, Čarovné pohádky Františka Hrubína čtené Josefem Kemrem, Fimfárum a další pohádky pana Wericha (v přednesu se střídá s paní Zázvorkovou; v telefonu mi nejčastěji ještě donedávna hrál Splněný sen a se ségrou nás neustále šokuje příběh Tří sester a jednoho prstenu), Kocourek Modroočko a nesouvisející, ale taky kočičí, Kočičiny kocourka Damiána. Potom Kouzelné pohádky Jiřiny Bohdalové a naše oblíbené Pohádky do postýlky. Nesmí chybět ani klasické Krkonošské pohádky, popletení Křemílek a Vochomůrka, písničky z černobílé Popelky, zvuková stopa televizní pohádky Princové jsou na draka nebo úžasní Včelí medvídci. Trochu raritní jsou pohádky vyprávěné Tomikupem (v podání Josefa Dvořáka), na kazetách jsme měly Zlatovlásku a Chytrou princeznu, teta nám bonusově přidala ještě Prince Bajaju, Jeníčka a Mařenku a Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. 

A jaké hity jsme tehdy poslouchaly? Nesmrtelní zůstávají Svěrák s Uhlířem, frčela ale taky Dáda, Jan Rosák (zpívající dětem) a Pavel Novák, kteří časem spíš zapadli. Petr Skoumal a jeho Kdyby prase mělo křídla se u nás ještě několika repríz dočká a Šmoulové mě taky ještě umí řádně rozesmát. 

Na hitparádu podle Babety si budeme muset ještě počkat, zatím Babetu používám jako zástěrku. Nedávno přišla sousedka, když u nás hráli Včelí medvídci, to jsem ještě zamluvila, že se Babetce líbí ty písničky. Minule ale přišla doprostřed První zimní Šmoulimpiády a to už jsem neukecala :)

Nejlepší teta v akci