pondělí 6. února 2017

Na saních

U sousedů na Slovensku



V pondělí si byl Babeťák jistý, že ve čtvrtek jedeme. Ve středu už ne, ale stejně jsem v noci aspoň základ zabalila. Ve čtvrtek volal, že následujících 24 hodin v práci je opravdu zásadních, takže nejedeme. Pomalu jsem vybalila a zavolala do hotelu. 



"Storno je v tuhle chvíli už sto procent ceny pobytu, opravdu si to nerozmyslíte?" * řečeno po slovensky milým recepčním
"A tak to my si to teda ještě rozmyslíme..." * řečeno mnou, zatímco se mi roztáčejí panenky jako strýčku Skrblíkovi



"Tati, co děláte s mamkou o víkendu?" 



"A tak nás s Babetou můžete tak za hodinu nabrat a pojedeme s váma? Babeťák pak přijede v pátek večer." 




Babeťák: "Eeee..."
Skrblík: "Je to zaplacené."
Babeťák: "Tak jo."



"Tak nás nakonec přijede pět místo tří. A přijedeme až po desáté večer, nevadí?"
"Nevadí, recepce už bude zavřená, ale klíče Vám necháme za oknem." * řečeno po slovensky milým recepčním



Taťka v autě po dvou hodinách jízdy, "Tos ten hotel musela vybrat tak daleko?"
"Podle svých kritérií jsem filtrovala celé Slovensko"
Taťka: "Tak to jsem rád, že nejedeme do Popradu" 


"Báječné to bylo." :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat