Na saních

U sousedů na Slovensku

V pondělí si byl Babeťák jistý, že ve čtvrtek jedeme. Ve středu už ne, ale stejně jsem v noci aspoň základ zabalila. Ve čtvrtek volal, že následujících 24 hodin v práci je opravdu zásadních, takže nejedeme. Pomalu jsem vybalila a zavolala do hotelu. 

"Storno je v tuhle chvíli už sto procent ceny pobytu, opravdu si to nerozmyslíte?" * řečeno po slovensky milým recepčním

"A tak to my si to teda ještě rozmyslíme..." * řečeno mnou, zatímco se mi roztáčejí panenky jako strýčku Skrblíkovi

"Tati, co děláte s mamkou o víkendu?" 

"A tak nás s Babetou můžete tak za hodinu nabrat a pojedeme s váma? Babeťák pak přijede v pátek večer." 

Babeťák: "Eeee..."

Skrblík: "Je to zaplacené."

Babeťák: "Tak jo."

"Tak nás nakonec přijede pět místo tří. A přijedeme až po desáté večer, nevadí?"

"Nevadí, recepce už bude zavřená, ale klíče Vám necháme za oknem." * řečeno po slovensky milým recepčním

Taťka v autě po dvou hodinách jízdy, "Tos ten hotel musela vybrat tak daleko?"

"Podle svých kritérií jsem filtrovala celé Slovensko"

Taťka: "Tak to jsem rád, že nejedeme do Popradu" 

"Báječné to bylo." :)