Polochodec

Babeta nejede, Babeta chodí! 

Neuvěřitelné se stává skutečností. Po váhavých mini krůčcích od jedné opory ke druhé nám už minulý týden ukázala beta testovací verzi chůze v šesti odhodlaných krocích, jejichž památce budiž věnována hrdá samolepka v kalendáři. Po šestidenním oddechu se dnes do toho obula naplno, ačkoli stále bez obutí, a tomu, co celé odpoledne prováděla, už se opravdu dá férově říkat chůze. Uvidíme, jestli si udrží laťku nebo bude následovat oddych.

Babeťák to tak prožíval, že ho musela krotit a sama jsem se z toho zapomněla dojmout. 

Dojímat se nestíhám, trnout ano. Zábava číslo jedna jsou teď kovové předměty, hlavně klíče. Kastelánka má potřebu neustále nějaké třímat, respektive ožužlávat, a v kombinaci s kymácivou chůzí mi způsobuje infarktové stavy. Blízké setkání babetího nosu s padající plechovkou fazolí z minulého týdne mi komplikuje spánek do teď. Naštěstí nos funguje dál v žádaném tvaru a fazole jsme ztrestali sežráním.