Nejprve omluva, Babetku jsem minulým článkem titulovala polochodcem nezaslouženě. Oddych nebyl, chodí neúnavně dál, je to chodec, žádný polo. Na nucené odstávce je až teď, dostihla nás rýma. Motivace k rychlému uzdravení je ale jasná, jarní boty pro obě!
A teď ty změny. Nemám je ráda, čím jsem starší, tím jasněji si to uvědomuju. Babeťák kontruje, že to není věkem, ale národností. Že nás pozoruje už pár let a v tomhle má jasno. Při zaslechnutí slova změna se nám rozbliká za sítnicí majáček a přejdeme do modu pasivní obrany před změnou - všechno, co se nám předtím nelíbilo, vlastně není tak špatné, kolem časového horizontu spuštění změny mlžíme, organizovaná snaha vyhnout se konverzaci s iniciátorem změny připomíná letecké akrobatické manévry. Jop, něco na tom bude.
Proces změny je pracný, výsledek by ale měl stát za to, takže do toho jdeme. Babeťák mění práci, společně pravděpodobně měníme adresu (slyšíte tam tu pravděpodobnou výhybku? :)) a duben pracovní měníme na duben dovolenkový. Proč ne, že :)
Žádné komentáře:
Okomentovat