Ve čtyři ráno mě probudí babetí kníknutí. Istaluju dudlík, a když se jí dech zklidní, mrknu instinktivně na čas na mobilu. Hned ji vidím, malou ikonku mailu, na kterou jsem čekala celý večer. Spánek odložen.
Kupujeme byt! A je to ten pravý. Tedy ten druhý pravý, v prvním pravém bydlíme teď. A dělí je od sebe "jen" osmdesát kilometrů. Malý krok pro lidstvo, velký pro jednu malou rodinu.
Už je pět a já stále nespím, ztracená v hlubinách pinterestu, ponořená v kachličkových úvahách. Je to pecka! Ten byt teda, ale ty kachličky taky :)
Dobré ráno!
Žádné komentáře:
Okomentovat