Každý na mateřské trochu zblbne. Nechat se pohltit vlastní mateřskou bublinou je nebezpečně snadné. Nejprve upadnete do nejzamilovanějšího oxytocinového kouzla, ta bezbřehá fascinace vlastním potomkem veškeré šumy okolí prostě vypne. Zamotáte se do kolotoče mlíko-hovínko-spánek. Fascinace se věkem ustálí zatímco kolotoč známou automatizací zrychlí. Člověk je ale řešič od přírody, když nemá ke koumání podnět zvenčí, šťourá se v tom, co má, a dělání velbloudů z komárů mu jde jedna radost. Je potřeba nenechat si vším tím mlíkem zalít úplně celý mozek a realizovat se i jinde. (Třeba blogem, že.)
Je zajímavé, jak se většině maminek v téhle době na mateřské otevře v hlavě zelené okénko. Ne, že by ekologie byla před mateřstvím sprosté slovo, ale když osobně poznáte někoho, kdo tu jistojistě bude déle než vy samy (a shodou okolností je to ten nejdůležitější tvoreček na téhle planetě) dává všechna ta udržitelnost a šetrné zacházení s přírodou mnohem větší smysl. Dojde vám, co všechno musíte změnit, jinak jsme jako lidstvo prostě v pr... až tam.
Hluboké, že? Tyhle věci se mi v hlavě povalují už dýl, ale na povrch teď probublaly díky akci Zero waste week. Mezinárodní týden bez odpadků se koná každý rok první týden v září (upřímně, letos o něm slyším poprvé, a to jsem jednu chvíli málem ekologii vyučovala) a zapojit jste se do něj mohli přes Czech zero waste team. U holek dostanete tipy, jak na to, a proběhly i výzvy na každý den týdne. Před každým, kdo se do toho pustí a zvládne to, smekám. Já jsem do toho oficiálně nešla. Zaprvé jsem to klasicky prošvihla a zadruhé bych to prostě nedala. Ale to mi nezabrání nad našimi odpadky chvilku zpytovat svědomí.
Plínky. Jo, je to venku, jedu v jednorázovkách. A vyhovuje mi to. Babetí životní start jsem si nechtěla komplikovat a látkování jsem odkládala. Genetické předpoklady napovídaly, že by Babetka měla mít velice citlivou pokožku se sklonem k různým nepopulárním projevům. V takovém případě bych byla schopná přejít na látkové ze dne na den, nastudováno mám. Nevím, jestli se genetika přesmykla správným směrem nebo je to mou láskyplnou péčí, ale Babetka má od narození prdelku jako z reklamy. A tak se k těm látkovkám třeba dostanu až budeme trénovat nočníkochození.
Jinak bych skromně uznala, že by naše odpadky celkem prošly, i když prostor pro zlepšení tu je vždycky. Balenou vodu kupujeme jen v nouzi nejvyšší, učím se odmítat igelitky v obchodech a tahám sebou plátěnky. Nakupuju s rozmyslem, nepotřebným věcem se snažím nabídnout hodnotnější život jinde. Jídlo ani pití si nenechávám balit s sebou do jednorázových obalů. Zuby nehty se bráním letákům do schránky, i když tady mě sužuje nepřízeň osudu i počasí - ta nálepka ze schránky mi vždycky vybledne do nečitelna nebo se ztratí úplně. Vlastně jsem ještě nesehnala takovou se, kterou bych byla spokojená - s textem ve smyslu "reklamní letáky vhazujte pouze v topné sezoně a to prosím jen ty na klasickém novinovém papíře". Nejsem skaut a oheň bez papíru prostě nerozdělám. A kdyby k tomu roznašeč letáků vždy dodal ještě balík briket...
Na závěr bych na tomto místě ráda poprosila odpadkového Ježíška o nějaký opravdu hezký, chytře členěný, designový třídící koš. Čistě zero waste family z té naší nebude, ale jako inspiraci si tuhle filozofii ráda udržím v hlavě. Jako takové blbnutí správným směrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat