Flashback / Těhotenský první trimestr - Odhalení

Druhá část vyprávění o tom, jak jsme se měli, když už jsme se skoro měli. 

Ve středu 6. května večer jsem si udělala test. Pak druhý, ten první jsem počůrala podle návodu špatně. Ale oba vyšly stejně. Zrekapitulovala jsem si uplynulý měsíc a málem mě kleplo, dítě, doufám, že máš tuhý kořínek. Nadšení se střídalo s děsem a zpátky s nadšením. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat, to mám teď jako jet na nákup a vařit večeři? Vždyť jsem těhotná, měli by mě někam zavřít, ať se mi nic nestane? Mám žízeň, můžu ještě pít čaj? Ten tvoreček už ve mě jako je? A jak mu můžu pomoct, je mu dobře? A pak se mi zase udělalo blbě. 

Do toho přišel tvůrce a samozřejmě hned ode dveří hlaholil, co bude k večeři. Od té doby co se mé kuchařské pokusy změnily na poživatelné až chutné se po příchodu domů tváří až moc dobře naladěně :) Potřebovala jsem ještě chvilku, tak jsme zajeli na nákup a až při společném vaření jsem se odhodlala a začala. Víš jak budeš mít tento měsíc narozeniny? Já pro tebe něco mám a už to asi nevydržím. (pozn. autora: od testu uběhly dvě hodiny, jsem slepičí prdelka) Babeťákovi zasvítily oči: Ty hodinky? Materialista. Hlavně, že pokaždé tvrdí, že nic nechce :) Po předání testů s výmluvnými čárkami (zabalenými hygienicky do zazipovaného pytlíčku, přece jen jsem na to čůrala) chvilku nechápal a pak propukl v jásot a nekonečné nadšení. Hned to chtěl volat do Španělska (slepičí prdelka numero duo), ale uklidnila jsem ho, že je ještě opravdu brzy, ať počká alespoň na lékařské potvrzení. 

Pro to jsem musela jít hned v pondělí. A o víkendu jsme to stačili říct našim, musela jsem totiž odmítnout víno i otevíračku sauny. Reakce byla nádherná, oči se leskly, moje sestra hned přiletěla s prvním darem, od svatby s ním čekala na tuhle příležitost. 

První ultrazvuk už je legendární. Doktor: Vidíte tuhle černou skvrnu? Já zjihle: Ano. Doktor: Tak to není ono. Vidíte tu malinkou mlhovinu uvnitř té skvrny? Tak to je ono. A od té doby jsme si hýčkali naši malou Mlhovinu. 

S oznámením pro širší rodinu jsme si počkali na příležitost narozenin budoucího Babetího tatínka, které shodou náhod vycházely i na podepsání svatebních listin švagrové a už oficiálního švagra (ano, svatební úředničina proběhla měsíc po oslavě, říkala jsem, že to bylo trochu zvláštní). Důležité bylo, že obě rodiny, česká i španělská byli ten den pohromadě, i když každá v jiné části Evropy. Oznámení si užili obě strany, u nás se smálo (řekli jsme to u společného focení, tři dva jedna čekáme mimino!) ve Španělsku se plakalo dojetím a pak se taky smálo. A ten den mi ani nebylo blbě :)