pondělí 2. května 2016

Jazykování

Už z předchozích postů zvídavý čtenář již jistě vytušil, že u nás doma nejsme národnostně jednotní. Zatímco já jsem zdejší, můj muž je Španěl a Babetka má nakročeno k dvojímu občanství. Zatím je oficiálně taky "jen" Češka, ale ambasádní jednání už je na spadnutí. Jinak jsme ale celkem normální a na první pohled byste to na nás nepoznali. Alespoň dokud nezačneme mluvit. 

Doma plynule přecházíme z češtiny a španělštiny do angličtiny a zpět a do toho se občas oslovíme baskicky, asi abychom udrželi okolí ve střehu. Z důvodu zrychlení provozu si běžně na otázku odpovídáme jiným jazykem než byla položena. Angličtina je pro nás příznačná železná košile, v době seznámení jsme ani jeden nemluvili jazykem toho druhého a lámaná angličtina byla naším jediným komunikačním prostředkem a do teď jsme ji ještě neukázali odbourat. Postupem času i vztahu se nám oběma angličtina dostala pod kůži, vypilovali jsme ji, protože jsme si potřebovali rozumět. Přesto bych spíš řekla, že pro jazyk sice máme cit, ale ani jeden z nás není gramatický guru. A to je taky hlavní důvod, proč si myslím, že bychom před Babetkou měli naši anglickou komunikaci omezit. Tento cíl se zatím s úspěchem nepotkává. 

(Ne)systematicky taky za ty roky přirozeně pronikáme do jazyka toho druhého. Babeťák už dnes po šesti letech na Moravě mluví česky skvěle. Stále mě umí rozesmát roztomilými novotvary, gramatika v psaném projevu ho míjí, předpony matou a koncovky, jak sám říká, má v pr.. no, až tam :) Já, vzhledem k tomu, že stále žijeme tady, mám ještě dost mezery v aktivním vyjádření se, ale pasivně většině konverzace rozumím - jen vlastní komentář dám dohromady asi půl hodiny po změně tématu. 

No a konečně baskičtina se nám do toho okrajově plete, protože právě z Baskicka můj muž pochází. Není sice Bask až do morku kostí, jeho rodiče se do Baskicka přistěhovali a on a jeho sestra jsou tak první generací v rodině v Baskicku narozenou, ale malému poznamenání se nevyhli. 

Jak na nás nakonec spustí Babetka a jak se s tím vším multikulturalismem v praxi popere se asi necháme překvapit. 

Žádné komentáře:

Okomentovat