První ráno po druhém dni matek se probouzíme všichni tři v řadě zase doma v našich postelích. Babeťak zaklapne budík s každoraní mantrou ještě pět minut a přitulí se. Já výjimečně souhlasím, mezi šprušlemi postýlky vidím, že můj malý budík má ještě půlnoc. Mrknutím na druhou stranu zjišťuji, že sluníčko jsme asi zapomněli u babičky. A do třetice, palcem na noze zkontroluji mimopeřinovou teplotu. Brr, opravdu není kam spěchat.
Víkendování se povedlo. V pátek jsme začaly třígeneračním čistě dámským (mamka, já a Babet) výjezdem do olomoucké metropole. Hlavní záminka byla čerstvě pražená káva pro dědečka, dlouhá nakupovací abstinence ale způsobila, že jsme nakonec řádily jako černá ruka :) Výsledkem je Babetčina obnovená garderoba ve velkosti 80(!), růžovou mikinou zrůžovělá babička, utíkací kalhoty pro obě (běhu se nevěnujeme, jen jsme stále v poklusu:)), dárek pro babičku španělskou (tak krásná kabelka, že mě uvádí v pokušení) a místo bot krtečkovské šaty s kapsama. A to kafe, samozřejmě. Jen kavárenský sedánek nevyšel, když nám přišel na mysl, zjistili jsme, že je půl sedmé a domů jsme dojeli za doprovodu Babetčiny hladové fanfáry.
Sobota byla krásná, co do počasí i milé společnosti - strávili jsme ji v pohybu na procházkách s kočárem, jen doprovody jsme střídaly. Babetka kulila oči na nové tety i na vojenský pluk a šermíře, kteří zrovna předváděli své umění u zámku (ne že by toho opět moc viděla, kulila hlavně při ranách z děla).
Neděle pak už klasicky ve stěhovacím módu (potřebujeme větší auto!) i s klasickou podvečerní nedělní melancholií. Těším se, až ji Babetka bude umět zvládat i jinak než hurónskym řevem. Třeba skleničkou Martini s maminkou :)
Žádné komentáře:
Okomentovat