Babiččiny chalupářsky naducané peřiny, tak akorát správně vrzavá postel, vůně půdy mísící se s ranním vánkem profukujícím netěsnící okna, měkké ranní světlo a my dvě.
Empiricky odzkoušeno, že na chalupě je potřeba spát více než čtyři noci v kuse, aby člověk správně chalupově zpustl. Aby se přestal děsit všudepřítomných pavouků (ok, toho na gauči jsem se lekla i desátý den pobytu, ale ten byl fakt velkej a na gauči, chápete?), aby vytrénoval močový měchýř a přesvědčil ho, že sestupovat v noci z vyhřáté peřiny do tmy a zimy toaletového sklepení vůbec za tu úlevu nestojí, aby neřešil hygienické prohřešky, aby zdivočel pobytem venku, aby bral kamenné schody po dvou beze strachu.
PS: Minutu po pořízení téhle fotky jsem Babetku strčila babi do vedlejšího pokoje a letěla do výše zmíněného sklepení. Noc udržíš, ale ráno už prostě musíš.
Žádné komentáře:
Okomentovat