Zaříkáváčka

První říkanky z mechu a.. jehličí :) 

Brambora, ta za to může, ta to všechno začala. 

U obligátního gesta při "neviděla, neslyšela" se Babeta vždycky tak rozchechtá, že tuhle říkanku už umí celá rodina. V barevném leporelu Kutálí se ze dvora máme jak ji (i když neustálým přeříkáváním už u nás zdomácněly všelijaké zkomolené verze) tak spoustu jiných, a menším písmem v závorce i s nápovědou, co k říkance dělat příslušnou končetinou. 

Mít moře na dvoře máme coby tip od Erwína, a i když se u něj netancuje, tak nás baví moc. Pološpanělka díky ní získává tucha, jak to chodí na moři a jak paří námořníci. 

Nesmí chybět ani legendární Mraveneček v mini mimi provedení. I když legendární je hlavně pro mě, Babeťákovi tahle verze s obrázkovým čtením dává zabrat. 

Život v lese nás vrací do našich luhů a hájů. Milé říkanky představují lesní kulturu v realistickém světle, neopomíjí myslivce a připomínají i ochranu přírody. 

Povídání V krátkých řádkách o zvířátkách je osvěžujícně originální a oceňuji, na dětskou literaturu, širší slovní zásobu (takového gaviála jsem si musela i vygooglit). 

Ve sbírce se nám vyjímá i jedno parádní retro, Šla kočička k muzice četla moje maminka mně. Ulítlé říkanky často nemají hlavu ani patu, ani ruku, ani nohu..

"Spadlo ti to. Asi vítr."