..a kolem dokola
Podhorský vzduch nám prospěl, nabraly jsme sílu i barvu (já spíše ve stylu našeho indiánského léta, ale už se dostávám zpět do přirozenějších odstínů).
Můžu se opět pochválit, coby balič jsem se osvědčila, dospělým ani nemluvněti nic nechybělo. Co by nám taky chybělo, kde je dobrá společnost, nechybí nic.
První část pobytu jsme trávily v plné sestavě, a přestože účastníci zájezdu přijížděli a odjížděli v různých termínech, tak jsme vrcholné kulminace a plného stolu dosáhli při nedělním obědě. Po svátcích počet obyvatel chalupy klesl na polovinu a zůstaly jsme v jedinečné sestavě čtyř žen čtyř generací.
Z Babetky se stal chalupář se vším všudy. Okoukla sousedy a už se zná i s novým hospodským ve vsi.
Padlo i několik "poprvé" - kromě toho, že byla poprvé na chalupě, poprvé přebalovaná v trávě, poprvé kojená na benzínce, jsme stihly i první překročení hranice (přes kopec do Polska), první táborák a domů jsme si donesly první ponožky zazelenalé od trávy.
Cestovní postýlku jsme zavrhly hned první noc, celých deset dní spala se mnou. Prostřídaly jsme všechny velké postele v chalupě až jsme našly správné hnízdo v koutečku pod střechou. Kdyby se nám podařilo ještě trochu protáhnout mezikojící interval, jeden by se i skvěle vyspal.
Plánovaný týden se nám prodloužil o trosečnický bonus, všem pracujícím se zkomplikovala situace a nezbyl nikdo, kdo by nás a našich pár drobností převezl zpátky na Moravu. Zrovna na ty tři trosečnické dny ale vyšlo to nejlepší počasí, takže jsme trosečníkovaly s nadšením.
S nadšením jsme taky začaly s příkrmy. Chtěla jsem to ještě odložit, ale po prvním lepkovém soustu dosáhla fascinace lžičkou takových rozměrů, že by byla škoda to nevyužít. Zvolna jsme najely na systém pár zeleninových lžiček v poledne a trocha kaše navečer. Začíná to vypadat, že přepálené starty nejsou náš styl, milníků dosahujeme pomalu ale jistě.
Jen na automatickou pračku jsme s láskou vzpomínaly při každém pos.. ehm, při každé nehodě :)
Žádné komentáře:
Okomentovat